Dovolená 2012
Tak nám opět nastal čas dovolené a my opět vyrazili k Brnu. Počtvrté nás čekali naši prima kamarádi v Zahradišti. Letos jsme jeli na etapy, neb já jsem měla ještě víkendovou noční službu, takže Vítek s Pepou jeli se všemi psy v sobotu, zatímco já jen s Kety ve finále až v pondělí, neb noční byla pekelně náročná a bylo třeba se na velkou cestu řádně vyspat.
Cestou jsem si zajela do Hradce za kamarádkou Evou a Macy - parsonkou, kvůli které máme Shelbičku. Macy je trochu asociál a pere se s domácími psy a někdy i s cizími. Jenže Kety se nedala - hezky dala najevo, že se vlastně podřizuje, a když Máca trochu moc tuhla, Ketka zavrtěla ocáskem a rozběhla se pryč něco veledůležitého zkoumat po zahradě. Pak zas přiběhla, odběhla, a opakovala to tak dlouho, že Macynku dočista zblbla a ta si s ní ve finále chtěla hrát. Procházku jsme si s Evčou užily ještě zasucha, a jen jsme se vrátily domů, začalo pršet a lilo a bouřilo celý zbytek mé cesty.
První týden bylo v Zahradišti mírné bezvládí, cvičilo se individuálně, takže jsme jezdili hlavně stopovat a štěkat do lesa. Potěšilo mě, že Kety v lese je schopná pracovat, a když má hledat lidi, opravdu hledá lidi a zvěř ji tolik nebere. Jakmile ovšem dostala volno v lese, okamžitě mizela neznámo kam a v pravidelných asi 3 minutových intervalech se odněkud vynořila, zkontrolovala, zda jsme všichni, někdy stihla i slupnout pamlsek, a zase zmizla v lese. Ke konci prvního týdne se na ní už podepsala únava, poněvadž místy chodila i s námi po cestičkách 
. Cora byla taky párkrát štěkat, ale na ní je vidět, že soustavnou fyzickou práci moc nedává, po pár dnech byla docela unavená a pracovat se jí moc nechtělo. Nakonec jsme s ní byli štěkat v sutině a to vypadalo velice pěkně. Ejsín začal být podivně rezervovaný, takže jsme s výcvikem pokročili hlavně o pár krůčků zpátky - jen jednoduchá přímá vyštěkání a samé blbinky.
Druhý týden přijelo víc lidí a hlavně přestalo pršet, teploty byly občas až tropické, takže děti i psi byli téměř setrvale naložení v rybníce. Výcvikářka Soňa se nám věnovala skvěle, pomohla hodně Pepovi s Ejsínem, taky skoukla nácvik poslušnosti všech štěňátek a opravovala chyby a nepřesnosti. Víc takových chytrých a obětavých lidí, co ochotně předávají své (těžce nabyté) zkušenosti.
Výcvik jsme samozřejmě doplňovali hojnými vycházkami po lesích, které jsou v Zahradišti opravdu hluboké, krásné a uklidňující. S Kety jsem pilovala hlavně přivolání, za přítomnosti zvěře je to její veliká slabina. Pak jsme taky byli skoro denně v rybníce (aspoň psi určitě) a denně byly na programu nějaké psí hrátky - s kernkou Florou a spoustou štěňat.
Během pobytu se také zformovala jasná podoba Praktické stopy - závodu-nezávodu, který má proběhnout v říjnu. Má to být spíš setkání stopujících záchranářů a jakýsi workshop - každý závodící si vypracuje jednu stopu a všichni ostatní jej budou sledovat. Večer se pak společně zhodnotí a rozebere každý výkon - chyby, nedostatky, ale i plusy psovodova vedení a práce psa.
Výletů tentokrát moc nebylo, výletili jsme spíš po lese a párkrát jsem se prošla po Žďáru nad Sázavou, kam jsme jezdili trénovat. Nicméně to byla opět skvělá odpočinková dovolená