Byli jsme taková normální rodinka - veterinářka a řezník, 1 dítě, několik psů, hejno slepic, králíci, kočky a tak. Všechno to běhalo po dvorku nebo se s tím chodilo ven (podle druhů - slepice kupříkladu nevenčíme, mají jen výběh). S manželem jsme se oba věnovali výcviku psů a téměř každé zvíře se u nás pořizovalo s vidinou pracovního šampiona - zkoumáme rodokmeny, prohlížíme a sledujeme rodiče našeho budoucího štěňátka. Pak přijde pejsek k nám, vypadá super a potom se z něj nějak stane darmožrout, protože buď není úplně dobrý nebo je nějak nemocný (a že si teda vybírají choroby). Jediným opravdu úspěšným byl Pepův odchov Cento Zborea - německý ovčák, (účast na výběrových závodech, kvalifikován na MR IPO jako náhradník) jehož kariéru ovšem předčasně ukončil úraz. Nakonec ale i Acer Regina Canina - Ejs, se stal velice úspěšným na poli záchranářské kynologie. Má složenu ZZP2 a byl 2x účastníkem atestů Ministerstva vnitra, které opravňují psa k nasazení při pátrání po pohřešovaných osobách.
Naše milé darmožrouty ovšem neprodáváme, byť nejsou k ničemu (jen sakra nedobytná kasička), nýbrž si je doma hezky opečováváme, aby se dožili co nejdelšího věku. Jsou totiž moc prima a dělají nám radost jako kamarádi, nenásilně nás nutí k pravidelnému pohybu, stále testují naši pozornost a dbají o naši dobrou tělesnou i duševní kondici. Spektrum našich plemen není nijak extra široké, já, letitá kníračkářka, jsem se nedopatřením dostala k úžasné feně malinoise a zamilovala si toto plemeno natolik, že belgičáci mě asi budou provázet celý zbytek života. Zblbla jsem do nich i manžela - zarytého ovčáčkáře. No co, malina je vlastně taky ovčák, jen trochu jiný. Dlouhá léta jsem taky pokukovala po teriérech, ale dost jsem se bála, že bych třeba nezvládla výchovu. Nicméně když zestárla naše asi poslední kníračka Isa, zjistila jsem, že za těch 13 let se povahy kníračů posunuly někam, kde bych rozhodně pro psa nesáhla, i šla jsem nakonec do parsona a pořídila starší fenku Ultra Quest Sky´s The Limit, která stála u zrodu mého parsoního období.
V roce 2018 jsme se přestěhovali z Prahy do Řitky, bydlíme víceméně na samotě u lesa, což nám vyřešilo spousty problémů. Po smrti manžela je všechno trochu složitější, ale synek převzal pejskařské otěže a kromě své fenky začal cvičit i s Pepovými psy, hlavně s mladým Bossem.
V současné době u nás pobývá celkem 5 psů - moje 2 fenky, veteránka Kety, a její dcera - mladá naděje Tessa, manželovi malinoisi Acer a Boss a synkova tervuerenka Eevee.
Acer Regina Canina je už veterán, byl z naší smečky nejstarší. Má složeno asi 15 zkoušek, z nichž nejcennější jsou ty záchranářské. Opustil nás náhle po smrtelném úrazu v dubnu 2022. Moje parsonka Ety Kutcher-Chan - Kety je hrubosrstá trikolorní poděska z pracovního chovu, nicméně lovecký výcvik nás minul. Má složeny norovací a vlohové zkoušky, abych potěšila chovatele, a kdybych byla myslivcem, nejspíš bych nad ní láskyplně slintala, protože lovecká kynologie by jí zřejmě šla nejlíp ze všeho. Takhle se věnuje hlavně záchranařině a agility, taky nosework ji dost baví. Dalším přírůstkem ve smečce je od Vánoc 2016 tervuerenka Sweet Devil z Kovárny, které se říká pokémonsky Eevee. Patří Vítkovi. Sliboval, že s ní určitě bude cvičit, ale nějak na to asi nedojde, její záchranářská kariéra trošku kulhá. Nicméně Eevička je moc milý pejsek, takže i necvičící u nás zůstane. Poslední přírůstky jsou od Silvestra 2018 legrační malinotervík (vyštěpený) Browning z Kotrčova mlýna, který si nakonec vysloužil pracovní jméno Boss, ačkoli bossem rozhodně není a asi ani nebude, a v květnu 2019 přibyla malá parsonička Comtessa Realgar, odchov od Ketynky, která se také bude věnovat hlavně záchranařině a okrajově taky agility a jiným psím sportům.
Po přestěhování už jiná zvířátka nemáme, Ejs se spolu s Cherrinkou stali sériovými vrahy, takže jsem upustila od králíčků, slepic i koček sloužících jako krmivo pro psy. Sice jsme pečlivě hlídali, ale Cherrinka si vždycky našla vhodný moment, kdy povolila naše bdělost. Možná až nebude Ejs, pořídíme zase nějakou kočičku.
Všechna zvířátka dohromady zabezpečují hladký chod naší domácnosti, trvale prověřují naši bdělost a pozornost a zaměstnávají nás 24 hodin denně.
Dvounozí členové rodiny jsem po smrti manžela už jen já a synek Vítek. Je s ním docela psina, bez něj by tu byla děsná nuda. S cvičením svých psů to úplně nepřehání, ale rád se o všechny pejsky postará, když já nemůžu.