CHS REALGAR

Jsme malá chovatelská stanice disponující zpravidla 1 - 2 chovnými fenami. Věnujeme pozornost pečlivému výběru rodičů našich budoucích štěňátek, aby byla přínosem pro další chov, i když i nám je jasné, že do chovu rozhodně nemohou  zasáhnout všichni naši potomci.

Jsem zastáncem toho že není potřeba množit za každou cenu všechno, co má 4 nohy a dostalo výbornou na výstavě. Někdy jsou výrazně cennější povahové vlastnosti psů, někdy se musím smířit i s tím, že ani exteriérově a povahově dobrá zvířata nebudou mít štěňata, např. ze zdravotních (Buggy, Cora) nebo jiných důvodů (třeba jen nejsou momentálně vhodné podmínky pro odchov a když už jsou, fena je stará - příklad Isy). Chov psů mě neživí, naše psy pořizujeme hlavně jako parťáky pro společnou zábavu, a když se zadaří, že k tomu všemu jsou ještě hezcí, pracují a mohli by být přínosem pro další rozvoj plemene, je to příjemný bonus. Když se nezadaří, psi u nás stejně dožijou s nějakou prací, kterou se pokouším vybírat i podle jejich naturelu.

Otce našich štěňat vybíráme po pečlivém zvážení a přiznání předností i chyb našich fenek tak, aby pes jejich klady posiloval a případné nedostatky vhodně kompenzoval. Důraz klademe i na zdravotní stránku chovu. Parsoni mají už poměrně dost chorob, které lze geneticky testovat, což je ohromná výhoda. U našich testovaných fen se nemusíme vyhýbat carrier psům (protože dle mého přenašeč není synonymem pro "má lepru, pryč od něj!"), pokud v jiných znacích by psi mohli být pro chov přínosem. 

Štěňátkům se věnuje celá naše rodina, tj. já, manžel i synek - aktuálně dle našich časových možností. Štěňátka jsou odchovávána v bytě s přístupem na zahradu, znají běžné hluky a ruchy domácnosti, venku se pohybují v různorodém prostředí pod dohledem, mají k dispozici pestrou paletu hraček a předmětů ke zkoumání.  Vzhledem k naší poměrně početné smečce mají štěňata možnost kontaktu se staršími a velkými psy a dostane se jim i přiměřené výchovy od našich dospělců. Krmena jsou taktéž různorodě, rozkrmujeme  syrovým masem, postupně přidáváme i vařené maso a různé přílohy a samozřejmě též granulky, aby byla dobře připravena  na různou stravu u nových majitelů. Odcházejí od nás až po 8. týdnu. Nemusí to ovšem platit u našich externích vrhů, i když se o to vehementně snažím. Zejména ten osmý týden si náramně užívám (beru si na to zpravidla dovolenou, aby mohla štěňátka již začít nějak pracovat individuálně), chodím s nimi na procházky pohromadě, i s každým zvlášť, většinou je už navykám na obojek a vodítko a začínám s nimi trénovat základy pachových prací. Taky se párkrát svezou autem, zpravidla na cvičák, aby  si zvykala  i na cestování a zcela cizí prostředí. Mají zhotoven BAER test na dědičnou hluchotu a z domu jdou minimálně 1x očkovaná, několikrát odčervená a vybavená štěněcím balíčkem, ve kterém bývá obojek, vodítko, mističky, petpas, nějaké krmení na první týden až dva, pamlsky  a samozřejmě kupní smlouva a "návod ke štěňátku" - krátké shrnutí rad do začátku. 

Se štěňátkem tedy získáte krom PP, očkováku a štěněcího balíčku  také kousek naší rodiny - jsem k dispozici pro úpravu štěňat i pro rady našim novým majitelům, mohou si k nám ve výjimečných případech svého pejska odložit, pokud mají nějakou aktivitu, při které by překážel, a nechtějí ho dávat do psího hotelu. Jejich pes si u nás užije do sytosti procházek, hrátek se smečkou i výcviku, pokud je zrovna v plánu.

Od svých majitelů očekávám, že se budou štěněti adekvátně věnovat, tj, zaměstnají mu kromě nožiček i hlavu. Celkem vzato netrvám na loveckém výcviku (i když myslivci jako majitelé u mě mívají přednost) ani závodní kariéře v jakémkoli sportu, ale trvám na tom, že teriér by měl něco dělat a nějak sportovat. Naše zakladatelka Kety má neuvěřitelně široký záběr činností, kterým se věnovala a v podstatě jí šly všechny. Cíleně se věnuje záchranářskému výcviku, ale zvládla i zkoušky  malých plemen ze sportovky, lovecké zkoušky, účastnila se pár naháněk, přičuchla k agility, dogfrisbee, dogpulleru, umí nějaké dogdancingové triky a asi bychom i sestavu splácaly, je úspěšnou canisterapeutkou a k stáru se  věnujeme noseworku a obedience. Parson je v podstatě univerzální pes, který je schopen a ochoten vykonávat téměř jakoukoli činnost, kterou mu nabídnete. Nejspíš to vždycky bude vášnivý lovec - je třeba s tím počítat a podle toho zařídit jeho zabezpečení. Nenutím majitele vymetat výstavy, ale chtějí-li svého psa uchovnit, samozřejmě mě to těší. Nicméně nejvíc mě těší moji spokojení odchovanci a jejich šťastní páníčci.