Jdi na obsah Jdi na menu
 

Madlenka

  Madla                                           madla2.jpg

*2004  - 8.8.2017

kříženec

 

Jen jsme začali uvažovat o nějakém pejskovi pro Vítka (stejně, jako před 6 lety), hned nám jeden trochu neplánovaně přistál doma a opět to nebyl belgánekwink   Madlenka nečekaně vstoupila do našeho života, krátce se zdržela a zase šla, ale zanechala nesmazatelnou stopu v našich srdcích.                      

Madluška je původně pejsek mých rodičů adoptovaný z útulku, křižovatka bůhvíčeho, každopádně vypadá skoro jako čínská chocholatá labutěnka. Má toho dost za sebou, 2x byla vrácena do útulku pro nečistotnost a nějaký další idiotský důvod (moc to nechápu, od prvního dne u rodičů i u nás doma je  čistotná, nekonfliktní a celkem poslušná).  Po smrti maminky a úrazu tatínka by musela zpátky do útulku,  což jsme nechtěli dopustit. Zpočátku jsem měla strach, jestli si u nás ve svých asi 12 - 13 letech zvykne a jestli si ostatní zvěř zvykne na ni, ale všichni mile překvapili. Ejs po ní nešlape a teriérky se s ní vlídně kamarádí.  Madla je moc milý drobný pejsek, je epileptik s nemocným srdíčkem, ale její záchvaty jsou opravdu jen nepatrné a neškodné (máme dost kliku), takže nevyžadují léčbu, zatímco srdíčko už ano. Je ze všeho ještě trochu vyděšená, zejména proto, že je krom svých chorob také úplně hluchá, náš poměrně hektický styl života asi není úplně pro ni, ale zvykla si rychle a smečka jí v tom pomáhá. Zatím s námi jen chodí na procházky, a to už asi doživotně jen na vodítku, cvičit už nejspíš nebude. Přežila v klidu dokonce náš silvestrovský pobyt v Červené Řečici a vypadala tam, že si procházky (vzhledem k jejímu věku a osrstění krátké) i docela užívá. 

Nakonec si s námi Madlenka užila i tradiční dovolenou v Zahradišti, dennodenní pobyt v lese se jí moc líbil. Do smečky skvělým způsobem zapadla, s Shelbinkou tvořily nepřekonatelně vtipnou dvojici legračních babek. Kety jí celkem překvapivě projevovala úctu a ohledy, Eevee k ní byla nečekaně opatrná. Počátkem srpna se ovšem velmi zhoršila epilepsie a i přes nasazenou léčbu se její záchvaty rapidně zhoršovaly, tudíž bylo jediným řešením ji uspat. Jsem ráda, že poslední rok svého života (a 3 roky u rodičů) jsme jí umožnili  strávit příjemněji, než za mřížemi útulku.