2024
♦♦♦
9.7. Nejlepší dovolená je taková, kdy zapomenete, jaký je den a jaké datum - to je známka toho, že jste řádně odpočívali. Což o to - hlava si odpočinula, ale jinak mi je, jak když mě zmlátili a ještě mi slíbili
Holčičky to se mnou přežily. Ketynka zvládla několik docela obtížných prací v ploše, hodně těžkou v "sutině" jsme jí museli trochu ulehčit, jinak by tam figoši seděli ve skříních doteď.
Eri je velmi talentovaná stopařka, takže se možná vykašlem na záchranařinu a začneme pořádně stopovat (tj. častěji, než 5x za rok). Nicméně 14 dní "dostihů" se jí dost zalíbilo a v poslední práci už se jí figuranti začali schovávat do vysoké trávy, do smrčků a tak a všechno zvládla moc dobře. Ve štěkání velmi pokročila - ze 2-3 hezkých štěků jich je najednou 15, ani nevíme jak.
Tarka se zdokonalovala hlavně v komunikaci v Erníkově psí školce a v plavání (to jí šlo asi ze všeho nejlíp), začíná štěkat a moc ji to baví. Bude to malá veselá vodnice.
Pejsky jsou roztomile kožené - kromě Tarušky, která zázračně zregenerovala za ty 2 hodiny v autě a řádí doma jak černá ruka
Moc děkuji trenérskému týmu Psí škola Cituška za pozvání a skvělé ideologické vedení, moc jsem si ty dva týdny užila.
♦♦♦
22.6.. Ketynka je slavná. Jako zasloužilá členka Klubu psích seniorů poskytla rozhovor borderce Holce, která je patronkou Klubu v časopise Psí sporty. Moc se u toho bavila a taky má v časopise moc hezké fotky.
♦♦♦
16.6. Holky si nechaly udělat profesionální fotky v máku a rmenu. Moc jsme se u toho s Kačkou nasmály a pobavily, holky možná už trochu méně, ale fotky jsou a jsou nádherné.
♦♦♦
9.6. Máme za sebou senzační víkend na Nové louce. Přestož jsem tam chtěla trénovat hlavně sebe a psy, nečekaně jsem se stala trenérem – Danka měla nastupovat do nemocnice a svěřila péči o své ovečky mně. A protože jsem příliš živelná pro vedení systematického tréninku, měli jsme to pestré. V pátek jsme trénovali targety a různé pomocné dovednosti, v sobotu jsme si dali sekvence z RO a neděle patřila základům noseworku. Díky tomu mohly podle libosti cvičit všechny tři holčičky. Taky jsme stihli vyrazit na houby a ráchat pejsky v rybníce, já samozřejmě fotit. Tarka umí plavat – Poprvé ve vodě předvedla ukázkové půlminutové štronzo, když do ní vběhla a zjistila, že je v ní skoro po krk, ale o chviličku později plavala za Ketkou. Díky Dance na důvěru a žáčkům Jimmymu a Kešulce s jejich páníčky za trpělivost – bylo to s vámi skvělé.
♦♦♦
7.6. Naše Áčka oslavila své první kulatiny. Ajsička už bohužel není mezi námi, Gerry v zimě dost vážně marodil, ale stále se skvěle drží, Chuck se těší výbornému zdraví a stále s pánečkem běhá u kola a cestuje.
♦♦♦
25.5. Dnešní hokej jsme měla jen zprostředkovaně, protože odpoledne jsem byla na Dni pro Paraple a canisterapeutickým týmem. Vzala jsem jen mlaďošky, Eri byla za zkušeného terapeuta, Taruška se jen bavila, obcházela lidi i pejsky a velmi si to užila. Eris si našla zpřízněnou duši – postaršího, ale velmi akčního parsonka, takže v parku předváděli skvělou honičku. Bylo to moc hezké odpoledne.
♦♦♦
10.5. Céčka dnes slaví už 5. narozeniny. Ze všech jsou vcelku prima psi, s Chickem se vídám občas na cvičáku, Chester s páníčkem běhá, z Cesmínky je agilitní hvězda, o Edovi bohužel moc nevím, majitelka trochu přestala komunikovat. Tessinka už svoje sourozence i děti hlídá z nebe.
♦♦♦
5.5. Dnes byla za hvězdu Eris na dvojzkouškách v Hostivici. Výborná organizace, hezké parkury, vlídná rozhodčí a překvápkem bylo i vyhodnocení pořadí součtu obou parkurů.
Eevička se nakonec nezúčastnila, páteční cesta na trénink a pobyt v kotci ji tak vystresovaly, že sice docela hezky odcvičila, ale rozhodla jsem se ji dnes netrápit, fakt jí cestování nedělá dobře a nevím, jestli ji chci takovému stresu vystavovat.
Erinka mile překvapila i mě. Před 8 týdny nebyla schopna udržet myšlenku a samostatně dojít celý parkur, dnes došla oba, celou dobu se nádherně soustředila a snaživě plnila úkoly, dokonce jsem nevyužila ani všechny smajlíky. 2x RO Z za výborně, s 96 a 97 body ji ve finále vyneslo na 1. místo v součtech. Je to neuvěřitelná borka a udělala mi nesmírnou radost. Ta Tarka má na ni zjevně dost dobrý vliv. Kety samozřejmě cvičila taky a bylo to jak jinak, než zábavné. Kombinace únavy po hodinovém běhání, ječení v kotci a toho, že mě má už dost na háku, se projevila naplno. Uplichtily jsme 1 zkoušku za 66 bodů, na druhou to fakt nestačilo, ale hlavně, že se pusinka baví, ne?
♦♦♦
16.4. Shrnutí uplynulého týdne - prostě senzační. V pátek krásné focení v Bavorském lese, v sobotu do Štětína, v neděli zpátky se 2 štěňátky, z nichž jedno jsem naštěstí ihned odevzdala dál. V pondělí caniska v domově seniorů a odpoledne na Spáleniště.
Spálko úplně úžasné jako vždycky. Na trenažérech nové úkryty, lesy někde pokácené, jinde zarostlé, moje 3 malé bílé blechy a spousta vesměs moc milých pejsků, kteří si nechali okousávat končetiny a kožíšky od malé gremlinky a dokonce si s ní vcelku něžně hráli. 5 dní cvičebního maratonu - Eriska udělala ohromný pokrok - štěkání sice ještě není dokonalé, ale přišla tomu hledání lidí na chuť, dokonce i za rohem štěkala a zůstala u figuranta. Kety dokázala, že ani ve 13 nepatří do starého železa, po sutině se pohybovala s rychlostí a lehkostí 5letého psa, vyřešila i poměrně těžké úkryty a ohromně si tu práci užila. Taruška, naše nová posila, se několikrát prošla v sutině, poznala a pokousala spousty hodných lidí a pejsků. Nastolily jsme pevný režim krmení a aktivit, ale stejně jsem pekelně nevyspalá a unavená. Ještěže mám další týden dovolené
Moc děkuji ZBK Olomouckého kraje za pozvání a cenné rady do další práce.
♦♦♦
7.4. Nastal den D a z dalekého Štětína k nám přijela maličká Maleficent Mysia Zagłada. Vezla jsem 2 štěňata, přibalila jsem ještě jednoho pejska pro sestru mé kolegyně. Cesta byla pomalá, neb jsem jela přes Polsko (silnice skvělé) a co 2 hodiny stavěla a dala skoro hodinovou procházku s psinami. Marleyho jsem předávala na cvičáku, kde probíhaly druhé Hostivické dvojzkoušky - no tentokrát beze mě. Pejsci si tam poběhali, byli dostatečně pomazleni a obdivováni a taky uštváni, a domů už jela naše nová psina sama. Budeme jí říkat Tara.
♦♦♦
1.4. Našim aprílovým pejskům jsou už 2 roky. Maminka na ně bohužel už skoro rok dohlíží jen shora, ale ví, že z nich vyrostli moc prima parťáci, co nezkazí žádnou legraci. Z kluků Pepeho (Erlik) a Tazze (Eligos) jsou nadějní flyballáci a agiliťáci, sem tam zabrousí i do jiných disciplín. Eliška s Bety (Erinye) jsou především rodinnými vychovatelkami, Bety k tomu chodí taky do lesa. Eriska mi dělá radost - nahradila Tessinku a i přes mé trenérské flákačství má splněné 2 zkoušky. Se záchranařinou je to aktuálně trochu slabší, ale to dáme.
Takže pejsánci, všechno nejlepší, užívejte si radost ze života a ukažte páníčkům, zač je toho teriér
♦♦♦
24.3. Tak dneska mám hvězdy hned 2! Kety 2x pokořila zkoušku RO2, sice jsme to uplictily s odřenýma ušima -oběma, za 67 a 64 (kdo ji v poslední době viděl, tuší, proč mám takovou radost), ale je to tam! Některé nuly šly za mnou, ale měly jsme to tak půl napůl, nejvíc srážek bylo za vložené cviky a cviky u pravé nohy... už asi nemám sílu ji to učit. Myslím, že zůstanu už navždy ve dvojkách, RO3 je už opravdu těžká kategorie (zvlášť pro takové lemply, jako jsem já).
Erinka dnes měla premiéru. V prvním parkuru byla taková nesoustředěná, už ve slalomu (2. karta) se tak nějak plynule odpojovala a zapomínala, co má dělat. Takže po asi 5. kartě jsem to zabalila, odměnila ji mimo pořadí a zbytek došla mimo soutěž s odměnou po každém cviku a občasnou dopomocí pamlsku v ruce - a bylo to moc hezké. V 2. parkuru to bylo o chloupek lepší. Ještě před startem jsme se byly podívat zblízka na deštník - takovou krajně podezřelou věc nikdy neviděla. Ale pak už šla moc hezky - některé věci jsou nedotažené a vím o tom, jedna desítka byla moje, takže sice za 61, ale máme RO Z Mám z obou holek velkou radost. Kety dala všechny obraty doleva bez sednutí, tj bez chyby, většinu cviků se Stůj zvládla taky hezky. Eris zvládla všechna 3 obejití (2x vleže, 1x vsedě) a celý druhý parkur bez materiální dopomoci vcelku soustředěně.
Během dne si Eris skvěle poběhala s Merlinkem, pak s jednou z choďaček, co zkouškovaly taky a nakonec i s Frigem a Kešu, takže dnes krom zkoušky měla i dostihové odpoledne a moc si to užila.
A doma je mrtvo, do večeře nevím, že mám psy
Největší poděkování patří Dance za to, že mě honí do cvičení,
Jitce Freibauerové za hezké parkury a skvělou organizaci,
Lence Melounové za natočení a ostatním nejmenovaným za vypohybování malé trpaslice a vůbec za hezký den.
♦♦♦
23.3. Nadělila jsem si narozeninový výlet, mimo jiné i do Národního parku Dolní Odra. Dolní Poodří je nádherný kousek divoké přírody s neuvěřitelnou spoustou ptáků v prostředí jen málo dotčeném lidskou rukou, po loukách a polích pochodují jeřábi popelaví (původně jsem myslela, že fotím volavku, až v hledáčku teleobjektivu jsem viděla "rozcuchaný" ocas). Orla mořského jsem nefotila, neb jsem ho viděla jen z auta a srabácky jsem si nechtěla nechat zmoknout foťák. Je to impozantní dravec. Řeka se zjevně s rozsáhlé ekologické katastrofy v létě 2022 vzpamatovala velmi dobře. Mrzuté bylo jen to, že celou dobu celkem vydatně pršelo, takže procházka byla relativně krátná a hodně mokrá Vynahradila jsem si to v Moritzburgu, tam už chvilkami i problesklo sluníčko.
Eri si to taky užila, včera lítačku s dalšími psími kámoši, dneska jeden mokrý výlet v lese, pak hodně mokrý u řeky a nakonec krásný suchý u zámku. A hurá zítra na zkoušky - Kety je jak vystřelená z praku a Eri má premiéru.
♦♦♦
7.3. Ketuška... Ety Kutcher-Chan, moje úžasná poděska dnes slaví 13. narozeniny. Stihla toho v životě opravdu hodně - složila celkem 18 zkoušek napříč různými psími sporty, odchovala ve 3 vrzích 13 štěňat, z nichž byl nejlepší asi vrh B plný senzačních malých sportovců. Také je několikanásobnou babičkou, má celkem 16 vnoučátek a teď si užívá zaslouženého důchodu. Stále se pokouší vládnout naší smečce železnou tlapkou a kočírovat všechny k naprosté poslušnosti, stále má venku snahu zdrhat a lovit, co se hne, stále je velmi úspěšnou myšilovkou, stále sportuje, i když ji už trochu šetřím, stále lítá jak pako. Fotky jsou téměř všechny březnové
Velké poděkování patří CHS Kutcher-Chan za to, že mi tuhle skvělou fenu svěřili. Pevně doufám, že i když Kéťa neloví oficiálně, i tak jim neděláme ostudu. Je to s ní jízda, tak doufám, že se ještě dlouho hezky povezeme.
Ketuško, vydrž nám ještě pár let v tomhle raketovém rozpoložení bez úrazů a nemocí, ať si tě ještě dlouho užíváme, protože taková jako ty už nikdy žádná nebude.
♦♦♦
2.3. Výlet do Budějovic se dost vydařil, dnes jen s Kety. Ve třídě veteránů skončila výborná 2 s obrovskou pochvalou od paní rozhodčí za kondici a temperament, porazila ji jen čerstvě 8letá fena. Obdržela taky nádhernou veteránskou kokardu. Zbytek dne jsme si užily na procházce u jihočeských rybníků. A já mám asi brouka v hlavě – je maličký, bílý, možná strakatý…
♦♦♦
24.2. Ketuška si dnes dala premiéri v RO2. Hala v Jenštejně je maličká, parkury byly trochu jako bludiště, aby se vešly, nicméně moc hezké. S prvním jsme se popraly za krásných 80 bodů, ve druhém se naplno projevila Ketčina kreativita - skoro ke každému cviku si vymyslela nějakou inovaci. asi čekala potlesk nebo co. V podstatě od poloviny parkuru už jsem se jen smála, protože mi bylo jasné, že to nedáme. A slova paní rozhodčí "krásně se na vás kouká, ale strašně blbě se to hodnotí" asi vejdou do dějin, protože naprosto přesně vystihují Ketynčin projev. 49 bodů bylo naprosto spravedlivých, ale tak hlavně, že si to užila.
Moc děkuji Šimoně Drábkové za organizaci, Marii Kohlové za posouzení a Daně Borůvkové za pokec ve volných chvílích a taky za zvěčnění našeho výkonu.
♦♦♦
19.1. Jak jsem je neměla doma a pořádně ani neviděla, zůstávají naše Déčka maličko v pozadí (a mám tendence na ně občas zapomínat, nicméně jejich pánečci mi to nedovolí :-))
Takže všechno nejlepší ke 3. narozeninám Desinko, Diego, Coccoušku, Ziky a Dobby. Přeji vám dlouhý a plnohodnotný život. Ať se vám vyhnou úrazy a nehody (zejména těm, co se podruhé narodili) ať vaši dvounozí nezlenivějí, abychom si měli ještě dalším 15 let o čem psát a povídat.
♦♦♦
3.1. Silvestra jsme strávili naprosto skvěle v Zahradišti s partičkou Psí školy Cituška. Bylo to výborné, Kety cvičila, co to dalo, Eriska se zdokonalovala v coursingu (honí figuranty s králíkem nebo beránkem) a měla veledůležitý úkol – vypohybovat a unavit malého PRTího kámoše Dobbyho, což se myslím povedlo dokonale.
♦♦♦
Všem našim kamarádům, přátelům a příznivcům přejeme všechno nejlepší v Novém roce
A jaký byl uplynulý rok?
Místy krásný, místy smutný, ostatně jako každý.
V lednu oslavil náš externí Déčkový vrh své 2. narozeniny. Všichni dělají svým páníčkům radost, někteří taky nějaké starosti - Cocco měl autonehodu, ale naštěstí je po operaci zcela v pořádku.
Hned zpočátku roku jsme hlídali Ginu, která byla po těžkém úrazu v rekonvalescenci. Prvním pohledem si padly do oka s Eris a celých 10 dní si spolu úžasně hrály. Nakonec to bylo vcelku zásadní pro Lucčino rozhodnutí pořídit Gině parťačku.
Ketynka oslavila své 12. narozeniny
Naše domácí odchovy oslavily narozeniny - na Apríla Éčka své první, v květnu Céčka 4., v červnu Áčka už 9., v srpnu Béčka 6.
21. června nás po úrazu navždy opustila Tessinka, naše chovatelská naděje. Zbyla po ní Eris, milá a šikovná fenka, která ovšem do chovu nezasáhne
Kety i Eris se vrhly na nový sport - Rally obedience. Kety už se dostala do jedniček, a neoficiálně si zkusila i dvojkové parkury, Eris se stále připravuje na svou premiéru. Po smrti Tessinky se nám to trošku zkomplikovalo.
Kety excelovala i na výstavách, na klubovce další titul CCV, na mezinárodce dokonce BOV, má našlápnuto na titul klubového šampiona veteránů.
Silvestra jsme oslavili v Zahradišti a byla to jízda - tentokrát byla jen Erinka, protože Ketka si pořídila zánět ledvin a brala antibiotika. Eris moc hezky cvičila a mimoto taky řádila s maličkým kámošem Dobbym, kterého po 3 dnech unavila natolik že dokonce spal i přes den
♦♦♦