Jdi na obsah Jdi na menu
 

Dovolená 2015

31. 7. 2015

Jako každý rok, i letos jsme v polovině července vyrazili do Zahradiště - letos již posedmé. Dovolenou jsem dost potřebovala, v práci je nějak příliš rušno, už jsem se od začátku prázdnin těšila, jak si odpočinu. Zvláštní je, že pejskaři si berou dovolenou na to, aby vstávali mnohem dříve, než běžně do práce... fakt jsme trochu švihlí wink. Navzdory předpovědím (že nebude žádné léto, bude chladno a deštivo) bylo nádherně - teploty kolem 35°C se daly vydržet jen díky blízkosti lesa, a kapku deště jsme myslím neviděli za celou dovču. Jediná voda byla  v rybníce a ranní rosa. 

Povedlo se nám to ve zdraví přežít, psi dokonce cvičili. Chodili jsme hlavně na stopy a na plochy, Kety se svědomitě připravovala na zkoušku StPr 1 - vyhledávání předmětů. Zná to z výcviku malých plemen, jen bylo potřeba jí vysvětlit, že předměty nemá nosit, ale zalehávat. Snažila jsem se o to docela poctivě, dokonce mám pro rozlišení obou situací 2  různé povely, aby v tom neměla moc velký zmatek. Docela to šlo, začínala jsem si věřit, to jsem ovšem netušila, co na nás čeká. Pepa nastupoval na FPr3, ale Ejsínovo stopování se nějak podivně zvrtlo a přestal čuchat úplně, těžko říct, zda z únavy, přetrénování nebo čeho - prostě na zkoušce lovil myši místo stopování. 

Kety jsem seřvala už při venčení na posekaném vojtěškovém poli, kde bylo myší poměrně dost. Druhé pole, na kterém byl vytyčen prostor pro vyhledání, bylo ještě výživnější,  pro myší díry nebylo kam šlápnout. Už při hlášení Ketynce trochu poporostl krk a krásně se jí naklopila ouška, protože byla celá rozjařená v očekávání skvělé zábavy. Po odcvaknutí karabinky předvedla krásný skok a náznak lovu malé kořisti, a tímto způsobem se přískoky pohybovala po prostoru, zatímco já jsem se ji vcelku marně snažila někam poslat nebo přivolat. O první předmět pravděpodobně zakopla, tak ho popadla a přinesla, u druhého sice stála, ale proč by ho označovala, když kolem byla spousta myší? Letos se jich fakt urodilo. No prostě 8 minut nervů a marné snahy pro mě a 8 minut loveckého vyžití pro Ketuš... zkoušku jsme nesložily. Pan rozhodčí mě skoro rozesmál, když mi vykládal, jak by měl pes být ovladatelný a měl by hledat a hlavně ty předměty zalehnout, ne je nosit... jako bych to nevědělacheeky.  No každopádně jsme pobavily diváky a jelo se rychle domů. Dívala jsem se taky na přepychovou práci Radčiny Ruby  a Jolčiny Riušky, obě pracovaly moc pěkně. V táboře jsem se potkala s rodačkou z Boletic a mou kolegyní Martinou, která si po chlupatém Faxovi pořídila chodského psa - s přehledem složily BH. 

Do konce pobytu jsem už ani moc nestopovala, neb jsem jen vštěpovala Ketynce, že na poli se neloví myši, ale poslouchá. Nebylo to úplně jednoduché, myslím, že jí už ty myši z hlavy nevytluču, nicméně už tuší, že když ji volám, myši zpravidla koušou a vůbec jsou dost nebezpečné. Zato jsme pravidelně chodily štěkat do lesa, tentokrát jsem výcvik sutinami nekomplikovala, na sutině ve Žďáru není chlup stínu a už v 9 hodin bylo vedro k padnutí. V lese bylo dobře, Ketka chodila na procházky ráda, v rybníce byla denně, dokonce i Shelbinka šla nějak do sebe a vcelku poslouchala. Za celý pobyt zdrhla jen 2x, což je asi její rekord angel. Corinku si pravidelně bral Vítek k rybníku, dokonce se s ní pokoušel cvičit. Všeobecně dost překvapil, protože vstával poměrně brzy a chodil s ostatními kluky plavat, běhat po lese a střílet z luku, u počítače trávil o dost méně času, než předchozí roky. 

14 dní uteklo, jako nic a museli jsme se opět rozloučit. Už se těšíme na příští rok.