CHS REALGAR

 Kety jsem nachystala na mezinárodku do Českých Budějovic. Přípravy byly velkolepé, trimování, koupání v úterý a následně druhé kolo v noci ze čtvrtka na pátek, neb mezitím proběhla udírnou (což se nakonec dalo čekat). Otrimovaná byla  pěkně, srst jí dorostla, stačilo zastřihnout ouška a přetrimovat nožičky, což jsem nakonec neudělala, protože v Letňanech je měli všichni hezky chlupaté. Ráno v půl šesté jsme vstali a pomalu vyrazili. Cestou jsme povenčili v polích blízko Českých Budějovic. Ejsík Kety lovil, proto mu byla chlebárna ucpána míčkem, ovšem Ketka byla s tímto stavem velmi nespokojena, proto dostala svůj vlastní míček. Ten se ovšem líbil Ejsovi daleko víc, než ten jeho, takže jsme byli zpátky na začátku (jen už ji nechytal za krk, nýbrž za fousy). No, přežili jsme to my i psi ve zdraví. 

Na výstavišti jsme byli kratičce po 8. hodině, tak byla spousta času omrknout stánky a kruhy. Nevěřila jsem svým očím. Venkovní kruh pro belgičáky a následná ovčácká plemena byl tak veliký, že ho psi překráčeli asi 10 kroky ( v klusu tipuju tak 6-7). Kdyby se pořádně rozběhli, nabijou si tlamičky. No nenabili, neb se ani rozběhnout nestihli, ale k tomu se dostanu později. U kruhu jacků a parsonů jsem zaparkovala přepravku, ale byl docela kumšt se tam probít. V hale cca 80 metrů dlouhé a s bídou 25 m široké bylo našlapáno 18 kruhů. Majitelé a diváci  mohli stát kde chtěli (hlavně jinde), neb u kruhů stejně pořádně místo nebylo. Když si v uličce mezi kruhy rozložili 2 lidé naproti sobě  židličky, už mezi nimi nebylo možné projít. Tohle daleko předčilo i odporné Letňany, a to jsem si myslela, že to není možné

Já jsem ještě zaběhla k agilitnímu kolbišti  a koukla chvíli na parkur (no nechtěla bych ho běžet), a už byl čas se vrátit ke kruhům. Před Ejsínem bylo 5 psů, tak jsme počítali, že se dostaneme na řadu kolem 10. hodiny. Došli jsme tedy ke kruhu o čtvrt hodiny dřív a ejhle, konkurent už byl v kruhu a posuzoval se! Tak žádná příprava, žádné výstavní vodítko, jen tam Pepa vletěl a já hledala desky. Nechápala jsem moc, jak mohl rozhodčí za 15 minut posoudit 5 psů ve 4 třídách, ale po Ejsově vystoupení jsem tomu uvěřila. Prohlédli zuby, kouličky a dali se do pohybu. Než se pes stihl nějak rozumně rozejít, ušli spolu půl kolečka, pak už sice chodil hezky, ale stihl to jen posledních 10 kroků. Navíc se na něj zle poškleboval jeho konkurent a snažil se paničce vyškubnout, aby si to s velikým vetřelcem mohl vyřídit (asi ho urazilo, že Ejs vyrostl víc). Za takové chování se svého času z kruhu vyhazovalo. 

Že by se Ejsík nějak předváděl, to zase úplně ne, ale nakonec jsem mu ukázala jeho oblíbený (Ketynčin) míček a postavil se moc pěkně. Postál asi půlminutu a bylo vymalováno. Pepa dostal desky a po dlouhých 2,5 minutách z kruhu  vypadli, jak cukráři.  Známka VD, ale v zásadě hezký posudek. Také jsem zjistila, že měl rozhodčí posoudit ještě dalších asi 90 psů, tudíž jsem tu pekelnou rychlost pochopila. 

Pak jsme Ejse uklidili a šli koukat po stáncích a na agi. Cestou jsme potkali několik kamarádů. Ve stáncích nějak nic zajímavého (možná hlavně proto, že zrovna nic nepotřebujeme). Kolem 11. jsme si dali snídaňooběd a šli koukat ke kruhu teriérů. V hale nebylo k hnutí a paní rozhodčí posuzovala velmi pečlivě a rozvážně. Za 1,5 hodiny posoudila třídu dorostu a  mladých psů jrtů, právě se dostávala k mezitřídě. Tím bylo jasné, že máme min. hodinu času. Cestou jsme potkali Lucku Dobrou s Daiqui a Izzi a šly společně venčit, ale musely jsme  velmi opatrně, neb v areálu výstaviště je moc pěkný rybník. Šli jsme psiny tedy pustit na vzdálený konec výstaviště. Pak už jsme šli ke kruhu a čekali.  Konečně byl tedy čas k nástupu do kruhu. 

Nastoupilo nás 6 (ostatní třídy byly obsazeny po 1 kousku) a začínalo být jasno. 2 z fenek jsme jako konkurenci mohly víceméně ihned odepsat, zbylé 3 byly exteriérem všechny vcelku hezké. Paní rozhodčí nám prohlédla zuby a Ketynku pomluvila, že není upravená (no, sem tam jí po vykoupání trčel chlup, jak se kroutil, celá byla taková načechraná, i když jsem ji naplácala tužidlem a uhladila). Nicméně se jí asi líbila, protože poznamenala, že je to krásná fena a že je jí škoda. Statické posouzení proložila Kety vtipnými kousky. Krásně stála, ale trvalo to dlouho, tak jsem jí čekání na posouzení zpestřila několika kousky -  otočkou, podáváním pacek a lovením míčku. Stání během posuzování už se jí fakt zdálo dlouhé, proto zkusila povel lehni, jestli by si třeba nevysloužila odměnu. Z výstavního postoje sebou práskla o zem, jak když jí podrazí nohy, čímž pobavila nejen paní rozhodčí, ale i spoustu diváků. Na to nebylo co říct, jen jsem se smála  a postavila ji znovu, načež stála opět, jak socha. 

Nakonec jsme si vydobyly 4. místo, při zařazení mi paní rozhodčí sdělila, že mám psa nevykoupaného a špinavého. Odvětila jsem (trošku dožraně, neb mě to skoro urazilo), že fenka je vykoupaná ve čtvrtek, ale že taky byla v pátek venku, ale hlavně je hrubosrtá, proto asi nebude nikdy úplně čistě bílá. Nato mi paní rozhodčí poradila, že ji mám tedy trochu napudrovat. No to jsem jenom koukala, jak zjara, a dočista oněměla. Rada nad zlato. Ani Izzi nebyla dobře upravená, vyhrály obě krátkosrsté uhlazené fenky, Izzi byla třetí. 

Výborná 4. je v zásadě dobré ohodnocení, jen jsem byla dost rozčarována z poznámek a rad paní rozhodčí. Ihned po ohodnocení jsme se proboxovali ven z haly. Nemělo cenu tam postávat, všude hlava na hlavě, nevylítaná Kety v boudičce ječela a venku jsme riskovali, že ji některý z diváků zašlápne. Ještě jsme se stavili u agiliťáků, abych viděla aspoň něco. Pepa ostentativně zůstal v autě, abych nezapomněla, že vlastně děsně  spěcháme domů. Kety si senzačně pohrála s bordíkem Démonkem (nevím teda, jestli to jemu taky připadalo tak senzační), lovili spolu míček. Máček je gentleman a Kety drzá, takže míček měla skoro výhradně Kety, Když byl zcela náhodně u míčku první, nebyl schopen ho chytit (máme skákací), nebo ho sice chytil, ale po Ketčině úspěšném blokování ho nakonec pustil, případně mu vypadl. Když si náhodou myslel, že vyhrál, a trošku povolil v zákusu, kde se vzala, tu se vzala Kety a v letu mu míček ukradla přímo z tlamičky. Vždycky jen stál a zmateně se rozhlížel, kamže mu to ta superhračka zmizela. 

Když už byli pejsci trochu unavení, rozloučila jsem se a uháneli jsme domů. Celý výlet mi připomínal trochu dostihové odpoledne. Cestou jsme ještě zastavili u některého z jihočeských rybníků a nechali psy proběhnout. Oba to spojili s koupáním, ani ojedinělé sněhové vločky a teplota kolem 5°C je neodradila. 

Celkový dojem z výstavy je dost rozporuplný, jeli jsme s ideou, že budějovické výstaviště je velké a krásné (což v zásadě je). Spousta prázdných pavilonů a všichni psi narvaní jen do jednoho, to bylo opravdu nepříjemné. V halách bylo poměrně tma, ani fotit se moc nedalo (pakliže bych se k nějakému kruhu probojovala). Vynahradila jsem si to s Démonkem a při venčení našich psů. Kety se senzačně předváděla, s jejím projevem jsem byla velmi spokojena, s ohodnocením v zásadě taky (posudek má nakonec krásný). Ejs se taktéž choval skoro nad očekávání dobře, s ovčákem, který jej při vstupu do kruhu téměř napadl, ani se svým protivníkem v kruhu si nepotřeboval nic vyřizovat, čímž mě příjemně překvapil. S nikým se nesnažil prát, vypadal jako příjemný nekonfliktní poník a získal si srdce spousty známých i cizích lidí. Fotky zde