CHS REALGAR

Tak se holky zase vycajchnovaly, ostuda byla dokonalá. Ještěže to všichni berou sportovně, mimo jiné i Vítek, což mě velmi mile překvapilo.

Jako pokaždé, Masečín byl opět skvělý, banda milých lidiček, kteří pomáhali jeden druhému, pěkné parkury a spousta legrace. Samozřejmě mou povinností byla přejímka, Vítek odpočítával závodníkům žvýkací tyčinky a tvářil se ohromně důležitě (samozřejmě adekvátně své funkci). Berušky zatím odpočívaly v autě, tedy Cora snad jo, Isa celou dobu naštvaně vřeštěla, ať ji kouká jít někdo pustit. 

Sranda začala hrou - velmi jednoduchý parkur se zpestřením - po 3.  překážce měl být pes odložen do čtverce, zatímco psovod se kousíček dál snažil trefit 3 lákavými hračkami do tunelu. pokud se netrefil, musel tunel ještě oběhnout - takové maličké trestné kolečko.  Pro některé psy neřešitelná situace, nebyli schopni zvládnout odložení, když se páníček vzdálil, neřkuli házel tak krásné hračky. Ti lepší si pak šli tunel aspoň zkontrolovat místo pokračování v kursu parkuru, méně poslušní zdrhli hned.

Pak byli také ti óhromně poslušní, jako naše Isinka. Přeskákala  začátek parkuru, pak ji Vítek důrazně odložil, skvěle odházel a pak už mohl běžet sám, neboť už ji nezvedl. Isinka byla odložená a do příchodu paničky se přece zvednout nesmí, odložení ruší jen panička. To bych ráda věděla, proč ji napadla taková pitomost, normálně má při odložení  krk, jak žirafa a je jednou nohou na útěku.  Tak tam tak ležela a ležela... a když přistoupila Vlaďka, aby ji trochu pomohla, nadskočila a běžela se schovat před tou divnou paní ke mně. no, diváci se pobavili, Vítek už méně, ale nesl to statečně.

Corča ustála odložení taky slušně, jen opět ty tunely, snažila se jim opravdu za každou cenu vyhnout, zejména látkovému. Ve finále se netrefila na poslední překážku a na ní se diskla na 3. odmítnutí. Taky dost dobrý. Ale měla jsem velkou radost z odložení, po těch několika výměnách názorů jí konečně sepnulo, že je rozumnější zůstat ležet.

Agility bylo taky celkem jednoduché, Isa ovšem dnes nespolupracovala, po 3. překážce se rozhodla odejít za mnou a když jsem ji poslala zpátky za Vítkem, skočila cestou něco mimo soutěž, takže zase nic. My jsme dopadly podobně, diskly jsme se opět v podstatě na tunelech, i když kromě nich běžela Corčamoc hezky. Na poslední překážce jsem pobavila diváky netradiční změnou vedení  - nevím, jak bych tuto novou otočku nazvala. Po tunelu, kde byla Cora samozřejmě dřív, vyběhla a otočila se mi přímo pod nohy. Nezbylo, než ji přeskočit, abych ji nenakopla, tudíž jsem ji přeskokem převedla na druhou ruku, Corinka se stihla srovnat a skočila poslední překážku v pohodě.  Škoda, že to nikdo netočil, asi by se mu smíchem klepala kamera.

Jumping byl nejlepší, kratičký - 12 překážek s 1 jednoduchou změnou vedení, víceméně rovinka tam, klička a rovinka zpátky. Ten jediný zvládla Cora až do konce, dokonce i ve slušném tempu.  Problém je v tom, že na mě čeká a já opravdu nejsem sprinter. Vítek doběhl k předposlední překážce, tam se s Isou nějak nepohodli a jakmile se Isinka zastavila, už začala přemýšlet o tom, jak by zdrhla (což také začerstva uskutečnila, potvora chlupatá).

V mezičase Vítek skákal s Maruškou na trampolíně, kterou hodní majitelé Ginetty vytáhli, čímž maličko vykompenzoval neúspěch v parkuru, a já  jsem stíhala i trošičku pomáhat. Ceny věnovali velmi štědří sponzoři, a nakonec jsme jeli domů kolem 4. hodiny. Psi byli příjemně unavení, Vítek usnul, ještě než jsem vyjela z Masečína, prostě super neděle.