CHS REALGAR

Na pohár výcvikářů do Luštěnice jsme vyrazili hromadně - Kačka Šponarová s Annie, Láďa Červený s Benjim, Honza Skokan s Chilli, Helena Hrubešová s Cally,  já a Pepa. Doufali jsme, že aspoň někdo prorazí. Moje tajné přání bylo hlavně neudělat ostudu a zvládnout limit zkoušky.

V Luštěnici jsme se potkali s některými známými od středočechů a nečekaně taky s Ondrou Guldou z Brna, každopádně konkurence byla velká.  Posuzovaly nás Katka Staňková na poslušnosti, Edita Labíková v prvním a Šárka Machová ve druhém speciálu - trojka, která zaručovala přísné, ale spravedlivé a citlivé posuzování a zajímavé vychytávky ve speciálech.

V nabitém startovním poli celkem 18 závodníků jsem si nalosovala dvojku, takže jsem vyrážela do terénul mezi prvními k Editě. Kety se těšila už při hlášení a na vyslání vyrazila do spadlého objektu, jak poděs, jen se  nepatrně pozastavila u hromady větví úplně na kraji terénu před budovou. Hned za dveřmi se ale zasekla a cosi tam dlouze řešila - nakoukla do jedné místnosti vpravo, pak vlevo, a pak... začala štěkat. Já jsem byla tak překvapená, že jsem zapomněla hlásit nález do vysílačky . Štěkání bylo takové nijaké, ne moc razantní, Kety si nebyla úplně jistá, ale nález byl potvrzen, tak jsem ji mohla moc a moc pochválit a pokračovat. Figurant se nevyprošťoval, což se ukázalo jako malý problém (zejména, když od něj nedostala odměnu) - 2x se k úkrytu vrátila, ale pokaždé se nechala ukecat k dalšímu hledání. budova měla propadlé podlahy a psovod se směl pohybovat pouze po hlavní chodbě, do místností musel pes sám - přes asi 60 - 70 cm vysoké betonové výztuhy na začátku a taky v polovině místností. Ketku jsem bezostyšně zvedala přes prahy, abych jí ušetřila síly, nicméně přes druhý betonový pás vytrvale odmítala skočit. Na kraji, kde by se mohla do druhé poloviny místnosti dostat, byla v těsné blízkosti úkrytu, ke kterému se vracela. Nicméně nějakým způsobem jsme došly až na konec budovy, kde mě čekalo překvápko - nastražené figuriny pod prkny jsem se dost lekla . Kety ale vůbec nereagovala, takže jsem naznala, že tohle rozhodně špatně schovaný člověk není.

Pak jsme prohledaly taky venkovní prostor kolem budovy, Kety se  opět krátce zastavila u hromady větví a prověřovala ji, ale nezdržela se dlouho, tak snad... Venku běhala a hledala moc hezky, taky jsem jí zvenčí prostrčila oknem do budovy, čímž prohledala zbylé prostory, kde ještě nebyla. Stále nám zbýval čas, tak jsme prošly  znovu vnitřek budovy, jestli třeba... Nenašla nic, přestože hledala aktivně a snaživě. Naše hodnocení bylo vcelku příznivé, Kety pracovala moc hezky a s úžasným nasazením, ztráty bodů byly za nepříliš výrazné značení a pak taky moje body za celkový dojem (vysílačka...), nicméně byla jsem i pochválena za dobré vykrytí terénu a dodatečné prohledání prostor, které jsme na začátku vynechaly, i když bylo jasné, že tam nikdo asi nebude. Odnesly jsme si solidních 55 bodů  z možných 70 (nebo taky 130, kdo ví?).

Hned potom jsem šla na poslušnost, která je tradičně na lesní cestě v blízkosti objektů. Kety s překážkami běžně nemá problém, ale člověk míní, teriér mění . Dálka je v Luštěnici hodně vysoká, určitě 30 cm, loni ji odmítala skočit i tréninkově. Letos mi chtěla udělat radost - na povel ji podlezla (proplazila se nedá říct, protože se jen zlehka přikrčila), na konci vzorově zalehla a radostně vrtěla ocáskem, jak to skvěle a kreativně  vymyslela. Paní rozhodčí Katka šla do kolen. Další překážky byly bez ztráty kytičky, jen jeden bodík za vodorovný žebřík, protože jsem vyšla trošku dřív, a na houpačce jsme se neúmyslně dotkly. Plazení tunelem za nula - Kety vlezla dovnitř a okamžitě vycouvala ven, že do tohohle teda nevleze ani náhodou. Se svolením Katky jsem si ho dala tréninkově, aby Kety nezjistila, že vlastně nemusí - na další povel předvedla tunel naprosto ukázkově. Vysílání bylo se ztrátou 2 bodů za dodatečný povel, ale jinak jsem byla spokojená. Katka byla z Kety a jejího radostného a optimistického  projevu naprosto unešená a je možné, že v rámci tohoto okouzlení nám přidělila nějaké plusové bodíky. Označila nás za extrémistky, protože skóre 0, 10, 10, 10, 10, 10, 0, 9, 9, 8, bylo velmi vtipné,  každopádně 76 bodů se 2 nulami je nádherný výsledek.

Mezitím jsme společně sledovali výsledky ostatních. Heleně vystřelili na speciálu přímo u úkrytu, takže Cally se rozklepala a odmítala pokračovat, Pepa speciál po prohledání předčasně ukončil, ale bohužel tam jednoho nechali, Láďa s Benjim taky jednoho zapomněli, navíc se u Benjiho projevily jeho zdravotní problémy, takže ani na poslušnosti to nebyla žádná sláva. Kačce se taky úplně nedařilo, Annie sice našla všechno,  ale po nejistém štěkání nakonec odešla od úkrytu Katce naproti. Nejlíp si stál Honza Skokan a  Karel Kleiber, náš kamarád, který s námi příležitostně trénuje.

Kolem oběda byly zapsány výsledky poslušnosti a prvního ze speciálů, tam jsme se dověděli, kdo našel vše, co měl, a jak byl ohodnocen. Já jsem se zatím držela, měla jsem v terénu opravdu jen jednoho figuranta, Honza s Karlem měli oba velmi vysoké body i za poslušnost, měli dobře našlápnuto k bedně.

Ke druhému speciálu jsem se dostala po 13. hodině, tam jsem už nezapomněla na ohlášení taktiky – nejdřív prohledání budovy a poté jejího okolí. Kety hned od vchodu vběhla do jedné boční místnosti, chviličku tam něco kutila a rozštěkala se, takže opětovně nález v 1. minutě, tentokrát už řádně ohlášený do vysílačky. Kety mi přišla kousíček naproti, jen asi metr, takže to bylo ještě v toleranci a dostaly jsme nějaké body. Následovala velikánská  pochvala, protože jsem měla obrovskou radost, a pokračovaly jsme dál. V polovině budovy jsem ji poslala doprava a ona se dírou ve stěně vrátila k prvnímu nálezu, který tentokrát vyštěkala velice přesvědčivě, nicméně se nechala po pochvale přemluvit k dalšímu hledání. Cestou jsme narazily na schody do sklepa – moc se jí tam nechtělo, ale mohla jsem s ní, tak jsme šly. Ve sklepě, za dvěma rohy, se najednou zadívala do hromady cihel, začala ji zběsile obíhat a koukat na mě, co já na to. Zmizela jsem jí zpátky za roh, aby si to mohla v klidu dořešit, protože bylo celkem jasné, že je tam taky někdo zasypaný. A ozval se štěkot, tentokrát už teda dost naléhavý, až naštvaný. Figuranta nám na závěr alespoň odkryli, aby se na něj mohla podívat, načež se Kety mezerou po 3 cihlách vsublimovala do úkrytu a štěkala tam, ať už jí kouká tu krabičku navalit. Byla moc pochválena a dál od úkrytu taky odměněna aspoň kouskem sušeného masíčka. Paní rozhodčí se zeptala, jestli ještě trvám na prohledání terénu, což mě pobavilo. S jejím souhlasem jsem na tom netrvala, i když 2/3 terénu zůstaly neprohledány. Měla jsem ohromnou radost, protože práce vypadala tak, že bych měla dosáhnout limitu zkoušky. Nakonec 111 bodů bylo 3. nejlepším speciálem v tomto terénu. Pepa v 2. terénu našel taky, Helena měla obrovskou smůlu, při nakládání překážek spadla paleta a vyděsila Cally natolik, že nebyla schopna pokračovat, takže se 2 nulami skončila poslední. Moc nás to všechny mrzelo, Cally je moc šikovná a pracovitá, bohužel čerstvě získaná reakce na střelbu ji dost limituje a náprava bude asi obtížná.

Abych to zkrátila, vyhrál Honza Skokan s Chilli – Beryl Hradní sklep, 2. cenu vezl do Brna Ondřej Gulda s Alexou Jankari, 3. byla Dáša Kopencová s holanďankou Beatrix z Vandalky – skoromaliní bedna, protože holanďan je vlastně prouhatý maliňák. Karel Kleiber byl o bodík bramborový a já s Kety jsme si šly pro 6. místo s celkovými 245 body. Pouhých 8 závodníků splnilo limit zkoušky a my jsme byly mezi nimi. O to víc si takové zkoušky cením, protože na závodech se určitě posuzuje přísněji, než na zkoušce.

Tímto se Kety stala pravou a nefalšovanou psí záchranářkou a od zítra trénujeme na další level (tím bude asi ZTV1, jestli se nám ji někdy podaří zplichtit,  a pak následně dvojkové zkoušky). Přeju ti, Ketynko, ať tě zachraňování lidí hlavně baví pořád tak, jako doposud, a když přidáš nějaké další zkoušky, rozhodně se zlobit nebudu.