CHS REALGAR

Vánoce u rodičů proběhly velice rychle - Pepa pracoval ještě 23. prosince, já jsem zas nafasovala službu 26. prosince, takže jsme zvládli doma jen Štědrý den a 1. svátek vánoční. Zato jsme ale měli oba volného Silvestra a tak jsme si vyrazili do Červené Řečice s našimi brněnskými kamarády. Já jsem sloužila před Silvestrem ještě noční a byl solidní frmol, takže cestu jsem kompletně zaspala. 

K Pípalům jsme přijeli víceméně přesně na oběd a hned odpoledne bylo krátké hledání, tentokrát u nich na statku. Kety měla na rozjezd jen samé jednoduché věci - odcházející osoby viděla a trénink jsem zaměřila jen na samostatnost, tj hledání na poměrně dlouhou vzdálenost, a vytrvalé štěkání - do mého příchodu. Všechno klaplo krásně, Ketynka je moc šikovná. Po hledání jsem si šla lehnout 

a dospat se po noční, aby se mnou byla večer nějaká zábava.  Stejně byl ten Silvestr trošku chcíplý, všichni přijeli o den dřív a pařili předešlý večer, a spolu s cvičením se únava dostavila téměř zákonitě. Půlnoc jsme samozřejmě zvládli, já jsem byla venku fotit ohňostroj (bez stativu, takže žádná sláva, ale něco se povedlo. 

V sobotu jsme zahájili opět hledáním na statku, tentokrát jsem se pokusila zaměřit i na poslušnost, tj vysílání do směrů, zařadila jsem také výškový úkryt, se kterým si Kety bravurně poradila, další věci už byly celkem jednoduché a rychlé. Odpoledne jsme si opětovně dali soutěž, a zase to stálo za to. Klasická kimovka byla nahrazena bludištěm mezi 5 předměty (distance, kužel, petka, židle a krabice) podle  vylosovaného pořadí, se psem u nohy. Pes se až tak moc nehodnotil, ten byl jen pro rozptýlení pozornosti psovoda. Agilitní průprava se mi moooc hodila, s pořadím met jsem neměla nejmenší problém, zatímco pro některé to bylo opravdu bludiště.  Dalším úkolem byla poslušnost - polohy na distanci s psovodem obráceným zády ke psu. Já jsem si za cenu ztráty bodů stoupla čelem a Kety byla moc šikovná. Pak jsem si zkusila dávat povely psovi za zády a překvapivě to Ketka taky zvládla. Odložení s rušivkami až tak hvězdné nebylo, zjevně Ketynce povel "volno" klidně může dát kdekdo a velmi ráda poslechne (zejména kdy leží na mokré posněžené a polozmrzlé trávě). Aport z pneumatik se taky úplně nepovedl, ale měla dvě na sobě a pro přinesení aportu by musela skočit opravdu dovnitř do pneumatiky, což se jí evidentně nechtělo, zas takový aportér tedy není. Ovšem po sundání vrchní gumy přinesla aportek ochotně a rychle. No a v poslední disciplíně jsme excelovaly - vysílačka (z distance) do tunelu vzdáleného tak 15 metrů, na nějž ovšem pes neviděl. Kety si samozřejmě na povel umí v parkuru najít tunel a proběhnout ho, takže jsme zřejmě byly nejlepší, stačilo ji jen vyslat tak, aby se jí tunel ocitl v zorném poli. Takže to jsme daly na první povel a nejrychleji. Nakonec nám tahle exhibice vynesla slavné brambory - 4. místo. Musím říct, že u odložení, aportů a vysílačky jsme se pobavili všichni výborně, taky povely k zaujetí poloh někteří psi pochopili jako pokyn "vlez mi na záda" který samozřejmě přeochotně plnili. 

Večer se kromě vyhlášení výsledků soutěže hrály opět společenské hrátky - hádání filmů a Activity. Letos byl v kurzu Hon na ponorku, ale byla i spousta jiných perel (jazzová kapela, kuřecí prsa...). 

V neděli jsme si potrénovali v zámku, opět vcelku dobrý trénink. Chtěla jsem trochu samostatného hledání, nicméně Kety si to vyložila po svém a samostatně nalezla a zkonzumovala všechny zbytky, které popadaly z tlamy Ejsovi, který hledal před ní... ani štěkat u toho nemohla, no prostě průšvih. Tak měla ve finále opravné kolo, kde už hledala skvěle, včetně polovýšky. Pepa se pomlátil při lezení na okno a zlomil si 2 žebra, na což se přišlo až v pondělí na úrazovce, kde také lékaři zjistili, že má taky nějaké starší zhojené zlomeniny... asi bych ho už měla přestat mlátit, stejně to valný efekt nemá . No, odjížděli jsme tedy trochu předčasně, hned po obědě, taky proto, že hlásili večerní mrznutí a ledovku. Každopádně to byl opět super víkend s výbornými lidmi a úžasnou atmosférou. Nelze zapomenout ani na vynikající kuchyni paní Pípalové a vůbec  dokonalý servis, velice ochotný personál a skoro rodinné zázemí. Pejsci si potrénovali, my jsme se zase trošku zdokonalili v různých dovednostech a poučili se z chyb vlastních i cizích. Kety celé pondělí spala, takže jsme jí asi uvařili mozeček, protože fyzicky udřít ji rozhodně nelze. Shelbinka spala ještě ve středu .