CHS REALGAR

Corču bych za normálních okolností na žádnou, tím méně světovou výstavu nehlásila, ale zase když je 70 km od nás a stejně tam pojedeme... Nakonec velmi dobrá ze světovky je taky pěkný výsledek, tak proč ne? Takže jsem ji přihlásila, a když už, tak na oba dny. 

Od čtvrtečního večera jsme doma, v naší králíkárně, hostili kamarády Martinu a Martina z Pardubic, přijeli v téměř kompletní sestavě smečky - s grónem Šínečkem, kokřicí Barčou a silečkou Terezkou, Martin nechal své psy doma (možná dobře, už bychom se asi do obýváku nevešli). I tak toho měla Isa až nad hlavu, všechny vetřelce ohlídat a oštěkat, to byla docela dřina. Povídali jsme si dlouho do večera, vymysleli společné plány na víkend a litovali toho hned ráno v půl šesté, kdy jsme se polomrtví hrabali z postelí.   

 Odjeli jsme na agility závody v Masečíně, zatímco Pepu jsme vyslali jako předvoj do Roudnice. Masečín byl tradičně krásný, okolní příroda vylepší náladu snad kdykoli a každému. Kromě hopsání jsme se prošli po lese, na zpáteční cestě jsme se zastavili na Americe a udělali pár fotek. Vítek perlící celé dopoledne později zvadnul - byl hodně unavený a nevyspalý, focení s námi neabsolvoval, ale vidina oběda v hospodě ho zase postavila na nohy. V příjemné hospůdce v Hlásné Třebáni s námi byli i psi, jídlo bylo vynikající. Pak jsme se ještě stavili na Karlštejně, ale na hrad jsme nedošli, jen jsme si ho vyfotili. Cesta k hradu po asfaltce lemovaná stánky se suvenýry, nás nikterak nenadchla, psi byli unavení a otrávení, Vítek jakbysmet. Doma jsme vyzpovídali Pepu, jak to vypadá v Roudnici a vstřebávali smutnou zprávu, že v sobotu budem opět vstávat v naprosto nemožnou hodinu, abychom byli v Roudnici do 8 a zvládli nějak rozumně zaparkovat. Večer dojel Pepa na nádraží pro Lucku, která byla s Apačem na stopařském semináři a tudíž přijela až večer.

Sobotní akce byla veliká. Vyrazili jsme společně s Martinou, Luckou a Martinem (a větší částí jejich smečky, konkrétně s Apačem a Šínem) na světový svátek belgičáků do Roudnice. Ráno jsme se opět plouhali po bytě od ničeho k ničemu, ale kupodivu jsme se zvládli všichni vypravit a po půl sedmé už jsme se skládali do našeho autobusu. Pejsci leželi rozprostřeni vzadu a plynule se přemisťovali na sedačky a zpátky, když byli vyhozeni. Nakonec jeli jen velcí, Isa, Terka a Bára zůstaly doma. Slunce nám svítilo na cestu už od rána a slibovalo horký den. Šíneček byl úplně mimo z Terky, která začala hárat, proto se pokoušel nakrývat jakoukoli fenu, kterou potkal, protože Terezku má zakázanou. Odnášela to víceméně Corča, ale docela si s ním poradila, usměrnila ho, aniž by ho připravila o nějakou důležitou část těla. Horší bylo, že se absolutně nevystavoval, chodil v kruhu, jako kdyby měl za 2 hodiny umřít, nenechal se zblbnout ani míčkem, snad jen na žrádlo se trochu probudil. Dostalo se mi cti ho předvést, ale nic moc to nebylo, spíš jako když vedu kozu k řezníkovi. Chvíli vypadal, že se probral, ale rychle ho to přešlo. Ve své třídě byl nejmladší, což se odrazilo i v celkovém hodnocení, velmi dobrá byla asi poctivě zadaná známka.

Corča byla hodně znechucená, výstava začala s hodinovým zpožděním a v poledne vypadl proud, takže skluz narůstal. Dopoledne jsem ji nacpala do vozíku, aby se trochu vyspala a odpočinula si. Přece jen ji celodenní výlet trochu unavil. Aspoň jsem se v klidu podívala na agility, kousky IPA a mondioringu. K mému překvapení se přijela podívat sestra a rodiče, dívali jsme se na agility společně. Před 3. hodinou jsme se konečně dostaly dostaly na řadu. Corča se nakonec předvedla docela slušně, byla sice trochu mrtvolná, ale zase klidně stála a v pohybu mi neskákala na hlavu, jak je jejím dobrým zvykem. Rozhodčí se celkem líbila, francouzsky sice neumím, ale výrazy excellent diktovala zapisovateli opakovaně a i v závěrečném hodnocení - takže výborná, to bylo značně lepší, než jsem čekala. Rozhodčí nás pak posunula na 2. místo, protože se Cora v pohybu předváděla rozhodně lépe, než všechny ostatní fenky - sice o třídu lepší, ale zato zvadlé a courající se,  a tam jsme také zůstaly. Ovšem to překvapení, když jsem si přebrala desky s hodnocením a otevřela je ... ze zadaných titulů res. CAC a ČKŠ jsem byla trochu v šoku. Tohle jsem tedy nečekala! Dostaly jsme pěkný pohárek, příležitostně s ním Corču vyfotím, krasavici moji inteligentní.

Překlad posudku (asi dost volný, všechny výrazy nejsou ve slovníku): Chrup kompletní, nůžkový, dobrá postava, výborná srst a barva, výrazná hlava s dobrou linií, úplná maska, správné oko, mohlo by být torchu tmavší, ucho středně velké, dobře nesené, krk dobře uvolněný, hřbetu chybí trochu pevnosti. výborná kostra, výborný hrudník, výborný postoj, správné úhlení, trošku delší formát, výborný prostorný krok, dobře nesený prut, výborný temperament