CHS REALGAR

Letos jme jeli na tábor na 14 dní, opět se záchranáři KZJ. V jednotce to trochu vře, což se podepsalo na celkové atmosféře, nicméně jsme si to skvěle užívali. Corča moc pěkně cvičila, budem muset hooodně zapracovat na vysílačce, je zoufale nesamostatná. Shelby se uvedla skvěle, je tak roztomilá, že jí všichni  tolerovali dennodenní courání po táboře od chatky k chatce. Isinka a Cherry standardně pilně hlídaly, Isa jen hlučně a neškodně, Cherry trochu otravně, ale nikoho naštěstí nepožrala.

Náš příjezd v neděli byl dost zajímavý, neb kempem se v sobotní průtrži mračen prohnala voda a hezky umyla louku včetně nového antukového hřiště až k rybníku, z kterého se stalo jedno velké bahniště. To bylo nakonec i v okolí chatek, takže naše první cesta po zaparkování aut vedla do lesa na smrkové větve. V rámci prohlídky stavu kempu jsme našli na hřišti brambor na 2 večeře (původně rostly na poli nad silnicí, asi 500 m od kempu).

Opět nám patřila 1. chatička hned u lesa, jen jsme změnili patro - po schůdkách nahoru. Isinka již trochu hůře vidící a s maličko (dost) bolavými zády, což ale na sobě statečně nedává znát (neboť bychom ji nebrali na výlety a o důležité události by přišla), měla osypky, jen ty schody viděla. Premiéru měla Shelby, ta by sice po tréninku schody jistě zvládla bravurně, ale cíleně jsem tento výcvik zanedbala, aby nám neodcházela bez našeho vědomí. Shelbička je velmi svérázný pejsek, samostatná cvičební jednotka, která v kterémkoli nestřeženém okamžiku plynule mizela a courala po táboře nebo lese. Vždy se nakonec nějak objevila, většinou v něčí chatce. Poprvé se skutálela ze schodů hned 2. den a bez řádného tréninku to již neopakovala, takže si asi pěkně namlela. Vítek s ní docela pilně chodil do lesa a k rybníku, odkud se vracela téměř vždy kvalitně vykoupaná nezávisle na počasí.

S Corou jsem cvičila hlavně plochy, zejména přímáčky na dlouhou vzdálenost, tam to pořád dost pokulhává. Ale zvládala to dobře, hodně se zlepšila. Poslušnost jsme cvičily jen okrajově, zaměřila jsem se na motivaci, aby ji to bavilo a cviky prováděla hlavně rychle. Taky koupání jsme nevynechali, všechny holky se ráchaly téměř denně. Pepa s Cherrinkou se jen tak poflakoval, chodili hlavně na stopy, a taky nám všem dělal figuranta na obranách.

Pršelo trošku nad plán, děti byly pořád nějak mokré, ale ob den byly v péči naší univerzální maminky z povolání Táni, která se o ně vzorně starala a vymýšlela program pro všechny, přičemž ještě stíhala cvičit se svou mladičkou flatkou Honey a nezanedbávala ani Carolku. Letos děti zachraňovaly duše loupežníků. Taky pobíhaly potokem a sbíraly raky, bohužel povětšinou už mrtvé (některé i na hřišti a louce). Ke konci pobytu jsme našli 3 živé raky, tak snad povodeň  přežili aspoň někteří.

Během pobytu jsme si udělali výlet do Žďáru nad Sázavou, navštívili jsme kapli na Zelené Hoře, pojmenovanou podle Nepomuckého kláštera. Pepa si s Petrem udělal tradičně pracovní výlet do Lažánek, odvezli dřevo a něco tam popracovali. Já jsem docela pilně chodila cvičit, hlavně na plochy, občas také do Žďáru na sutiny, i když to místy byly takové plochosutiny. Poslušnosti jsme moc nedaly, zato na vycházce v lese jsem byla téměř denně, pokud zrovna nelilo. Stopy nám tak nějak jdou a nejdou, když má Cora den, je to krása, jinak umí neuvěřitelné věci. Nemám tu správnou dávku trpělivosti.

Zkrátka výtečně jsme se pobavili, odpočinuli si a hurá opět do práce