CHS REALGAR

Nastala zima a s ní již 3. Vánoční dárek s Evičkou Bukričovou. Jako vždy krásné a dlooouhé závody v koňské hale, jen letos jsme opustili Ginetu a vyrazili do El Pasa ve Svojetíně.

Vítkovi jsem v předstihu zažádala o výkonnostní průkaz, nicméně ten dosud nedorazil, takže nakonec šel Vítek jako předskokan. Jenže brouček si uhnal krkobol a zůstal v posteli. Podezírám ho, že to trošku nahrál, nechtělo se mu vstávat v 5 ráno. Svědčí o tom i fakt, že v neděli nás tahal na plavečák a na krk si ani nevzpomněl.

Takže nakonec jsem jela sama, jen s pořádnou termoskou kafe a Corčou, ostatní psíky jsem nechala doma, aby jen nemrzli v autě, neb jsem Evě slíbila i trochu pomáhat. Foťák jsem měla samozřejmě s sebou, ale úplně jsem nepočítala s tím, že by něco bylo vidět, jezdecké haly jsou pro focení rychlého pohybu krajně nevhodné. Počasí bylo nádherné na krátkou procházku, avšak určitě moc nepřálo řidičům. Přes noc napadla spousta sněhu a po předešlém kratičkém potání pořádně namrzlo, tudíž silnice kvalitně klouzaly. Silničáři to opět příliš nežrali, proto byly uklizené jen některé silnice. Luxusní byl Sobín, když jsem se dostala na hlavní (naši ulici zatím neprohrnul nikdo, ale co bych chtěla v sobotu v 5 ráno?), jelo se nádherně, naši pracovníci teda nezaspali a v noci pilně pracovali.Zato na dálnici nějak nestíhali. Protažený byl pouze 1 pruh, ve kterém jeli všichni. takže jsem se courala padesátkou za kamionem a když jsem se pokusila ho předjet, v levém pruhu to klouzalo tak, že i těch 50 bylo docela o život. Tak tomu bylo po celém pražském okruhu a pokračovalo víceméně až do Svojetic. Normální silnice byly aspoň slušně protažené, poslední kilometr se jelo ve sněhu, což bylo docela dobrodrůžo.

Dorazila jsem s mírným zpožděním, ale ještě rozumně, abych stihla provést přejímku. Pak jsem šla krátce proběhnout Corču, že půjdu jako předskokan. Jenže kategorie byly přehozeny a začínali malí. Eva mě zmermomocnila k zapisování výsledků, protože některý z pomocníků nějak nedorazil, tak jsem šla. Za tu necelou hoďku, co jsem zapisovala smallíky a nakonec i media, jsem vymrzla tak strašně, že jsem si zaběhat ani nešla - já celá ztuhlá, Cora zavřená v autě a taktéž nerozehřátá a nerozhýbaná, mírně přimrzlý písek...to byla kombinace dobrá tak leda na úraz. No, mám se ráda a svého pejska taky, navíc by náš výkon podle toho vypadal, takže jsem šla raději do lesa. V lese bylo nádherně, užívala jsem si skoro 2hodinové procházky s pohodovou nelovící Corou ve sněhu. Zpátky jsem se přišla jen ohlásit, že už jedu zase domů. Nakonec jsem ještě vydržela skouknout pár psů a rovnat tunel na parkuru, samo s foťákem v ruce, nafásla drobné odměny za pomoc  a vyrazila sněhem k domovu. Doma čekal děsně nemocný Vítek - křepčil po pokoji a rozhodně nevypadal jako marod .

No, nakonec to byla dobrá akcička, i přesto, že jsem si nezaběhala, bůhví, jak by to bývalo dopadlo.