CHS REALGAR

Naše 2 štěnda nás nějak nespojila, nýbrž spíš oddělila. Ejsík je trochu magůrek, co by malé pejsky rád aportoval, takže spolu nemůžeme ani venčit, což je docela mrzuté.

To je stav, který jsem trochu nedomyslela, ale vyvstal by stejně, páč máme Isinku a Shelby. Isa si zjednala pořádek hned od prvopočátku, několikrát Ejse seštěkala tak důkladně, že jí relativně dává pokoj. Ne tak ovšem Shelbičce, která se vytrvale snaží jeho útoky zklidnit a obrátit v hru. Úspěšná je tak střídavě, někdy se jí  povede vyváznout bez úhony, někdy si musí respekt zjednat výchovným kousnutím, tu a tam ani tohle nepomůže a musím ji zachránit já. Vyplývá z toho, že malí a velcí psi spolu nemůžou být ani na zahradě (ostatně malý holky už tam ani nechtějí). No, budem to muset nějak vydržet, dokud Ejs nedostane rozum (jestli taková situace někdy nastane).

Ejsíka jsme vzali na záchranářské cvičení a byla to děsná bžunda. Hned na úvod se tam vyráchal v obrovské hluboké a bahnité kaluži (ne, že by jen proběhl, on se v tom hnusu i vyválel), pak teda schnul v sutině, kterou prolézal víc než ochotně, poházená suť se mu moc líbila. Kaluž měla tak 15x20 m a Corča nezůstala nijak pozadu, jen se v ní neválela celá, toliko si vykoupala nožičky.  Ketynka byla taky s námi, jen se seznamovala, v sutině statečně lozila přes cihly a vyskakovala na tvárnice (v té době o dost větší, než byla ona sama).

Pak jsme přikročili ke cvičení. Napřed Ejs  vyštěkával mě, což ještě celkem šlo, poté jednoho ze záchranářů, to už ovšem byla trošičku katastrofa. Vůbec nechápal, proč mu ten pán bere jeho plyšového krokodýla, takže na něj skákal, aniž by hlesl a pak vypadal, že se půjde projít někam do lesa. nakonec z něj kamarád Vítek vypáčil jakýs takýs zvuk a nadšeně ho odměnil krokodýlem. Ejs se hbitě spakoval a šel si krokodýla někam naporcovat. Pepa jej ovšem chtěl zpátky (jestli si chtěl taky požužlat...), takže se Ejsík musel uchýlit do bezpečné smrduté kaluže - už vypozoroval, že tam za ním páneček nepoleze, tudíž si tam může v klidu lehnout a krokodýla podlachnit. Páneček do kaluže opravdu nešel, naopak se otočil a odcházel do sutiny. To Ejse dost nadzvedlo, že si páneček takhle klidně zmizí, vydal se ho tedy hledat. Jak jsem předpovídala, Pepa se schoval za dveřmi jedné z budov a když se Ejs snažil protáhnout úzkou uličkou do sklepa, byl potupně odloven a obrán o svou oblíbenou hračku. Myslela jsem, že tímto kulturní vložka skončila, ale bylo tomu jinak.

Potom cvičili ostatní pejsci včetně Corči, která se s osobou ve sklepě popasovala celkem dobře, zbytek lidí našla vcelku bravurně. V druhém kole jsme již kamarády záchranáře neobtěžovali, Ejsovi jsem odběhla já. Vyrazil s velkou chutí, kouknul na krokodýla v mé ruce, kterého jsem hbitě schovala, chviličku naprázdno zevloval a pak se rozhlédl, popadl odhozenou petku vedle mě a vítězoslavně odkráčel do kaluže. Přece tam nebude stát a vyštěkávat blbýho plyšáka, když je kolem spousta báječných hraček. Pepa už ho ani nevolal, poněvadž se chechtal spolu s námi a to velmi dlouho. Nakonec jsme poštěkali ještě v přilehlém lesíku, Ejsík dostal pamlsky kontumačně, za to, že k figurantům vůbec doběhl. Krokodýlem jsme to už nekomplikovali .