CHS REALGAR

  Po odpískání zkoušky RH-E a ZZZ (protože Kety nemá upevněné odložení a maličko při něm  reaguje na střelbu, takže jsem to nechtěla definitivně pokazit), jsem se ale přihlásila na BH - chodit u nohy Kety  umí moc pěkně, odložení za pochodu vcelku zvládá, a dlouhodobé se uvidí. Zbytek jako pes zvyklý na městský provoz by jí neměl dělat problémy. Na poslední chvíli jsem ulovila též kamarádku s berňačkou a Veroniku Petrů s kníračkou. Keri nikdy poslušnost podle IPO nedělla, Veronika to nikdy pořádně ani neviděla, takže jsme ve středu po semináři frisbee trošku potrénovaly a v sobotu ještě poladily formu. Verča se bála moc, Keri to bylo jedno, poněvadž takové věci neřeší . 

V neděli 5. května jsme se sešli už v půl osmé, abychom mohli pejskám (zejména Ketce a Keri, ostatní jsou normální ) vyfénovat trávník, neb v noci solidně lilo. Přes počátční peripetie a myšlenky, že zkoušky vůbec nebudou, se nás ve finále sešlo 9. Na stole zákusky a perník, já jsem přivezla bábovku a taky Veroniku s Kerčou. Jen jsme dohlásily údaje a nechaly si uvařit kávu. Mezitím dorazil také Vítek s Corou, která měla dělat psa jako rušící prvek při speciálních cvicích. Corča je nekonfliktní a v kolektivu oblíbená, protože si všímá jen ruky, která ji krmí nebo podává balonek . Všechno připraveno, pomocníci na místech, nervozita vrcholí... úderem osmé se přiřítil pan rozhodčí Miroslav Ryneš ml. - usměvavý, milý pán, pozdravil se s námi a víceméně okamžitě  vyhlásil nástup. Zkontroloval tetovací čísla a hned se šlo na poslušnost. Já jsem odevzdala svůj foťák Kájovi Budíkovi, který byl sice pomocníkem ve skupince a při speciálních cvicích, ale aparátu se přeochotně ujal a vyrobil velmi zdařilou fotoreportáž. 

Hned na počátku - během poslušnosti Lucy, jsme zjistili, že na place je něco mimořádně zajímavého - Lucy se courala za Miládkou i 1-2 metry, zejména při chůzi navolno, a očichávala trávu. Nakonec to nějak zvládly, zbytek cviků měly moc pěkný. Berňačka Dara není extra žravá, takže to vypadalo, že Lucku jen něco zaujalo. 

Jako třetí jsem nastupovala já s Ketkou. Chůze na vodítku začala moc hezky, Kety na mě koukala, občas jukla pod nohy (máme trochu nerovný povrch), ale vypadalo to pěkně. Ovšem v polovině se zasekla, hodlala si pohledávat cosi v trávě a tvářila se, že povel K noze nikdy neslyšela. Na druhém obratu čelem vzad se pletla, poněvadž se nutně potřebovala dostat k něčemu extra zajímavému. Skupinka proběhla dobře, ale následně... sotva jcem odcvakla karabinku, Ketuš se vydala kamsi do háje. Opět se to na dlouhém úseku chůze vcelku dalo, ale na krátkých úsecích se několikrát odpojila, aby si něco sezobla v trávě, asi 3x jsem jí musela zopáknout povel, po kterém se vzorně přiřadila, nabízela oční kontakt a vůbec se tvářila děsně snaživě - celých asi 5 metrů, než se sebrala a šla zase něco hledat a požírat. Několikrát jsem měla velkou chuť po ní hrábnout a řádně jí vykrákat za kožich, aby se vzpamatovala a začala zase myslet, ale to se na zkouškách nesmí. No ostuda neskutečná, vypadalo to, že ten pes nikdy  nechodil u nohy. To, co tam předváděla, bych já poslušností rozhodně nenazývala . Chudák pan rozhodčí, vůbec jsem mu bodování tohoto cviku nezáviděla. Odložení vsedě vypadalo dobře, ale ještě mokrá tráva vykonala své - Kety se nakonec postavila. Odložení vleže až na druhý povel, ale zase velmi ochotné, přivolání bylo radostné a rychlé. Dlouhodobé odložení, ze kterého jsem měla největší strach, bylo nakonec za plný počet bodů.  

Pan rozhodčí byl mimořádně shovívavý, já bych se vyhodila, ale on nějaké klady na našem výkonu našel, a ohodnotil ho celými 43 body, takže v (ne)poslušnosti jsme uspěly, i když s odřenýma ušima. Možná trochu hrálo roli i to, že ve stejném  místě, jako Ketka, se začichali ještě další 3 psi, takže to rozhodně nebyla náhoda. Nějaký dobrák krmil pejska na place a granulky přitom rozházel nebo poztrácel (to už je nakonec jedno), čímž připravil minimálně 5 psů o nějaké ty bodíky. Nicméně poslušností všichni prošli. Keri odvičila vcelku moc pěkně a při odložení jsme najednou zjistili, že není další cvičební pes. Jediný další pes byla Cora, takže se se mnou prošla po place (paradoxně by asi  měla poslušnost nejlepší ze všech). odložila se, přivolala se a měla nesmírnou radost, že si zase může regulérně zacvičit. Pak už jsem ji svěřila Vítkovi. Mám cukání je společně došťouchat na zkoušku na podzim.   

Po poslušnosti následovala kratičká přestávka a poté odešel pan rozhodčí s Romanou a její Jossi na pole, kde proběhla zkouška StPr - vyhledání a označení 3 předmětů ve vymezeném prostoru. Muselo to asi vypadat moc pěkně, poněvadž byly holky ohodnoceny 96 body .   

Speciální cviky byly jednoduché - všichni zúčastnění psi se běžně pohybují po městě, takže je provoz na parkovišti nemohl nijak překvapit. Pan rozhodčí si dokonce sám zahrál na běžce, cyklistou byl Kája (tím pádem nemáme žádné fotky) a chodcem se psem Vítek s Corčou. Zhostil se svého úkolu velmi zodpovědně a chodil vzorně kolem uvázaných psů podle pokynů. Taky ve speciální části uspěli všichni. 

No, a už bylo vyhlášení. Na rozdíl od loveckých zkoušek tohle zas taková paráda nebyla, nicméně na každé ostudě je třeba najít něco pozitivního - Ketuš něco předvedla a  obstála, nakonec zvládla skvěle dlouhodobé odložení trvající 8-10 minut, takže jsem spokojená. Po odjezdu rozhodčího jsme ještě koukli chvilku na mondioring a poházeli psinám za odměnu frisbeečka, aby měly po práci nějaké povyražení.