CHS REALGAR

Ketuška se mi konečně zdála celkem připravena na zkoušky, tak jsme se přihlásily na vstupní záchranářskou ZZZ. Bohužel na vybraný termín bylo plno, tudíž jsem se na cvičení vyprdla a zaměřila se na rozlišování předmětů a cviky pro ZMMP. Nakonec mi výcvikářka psala, že se uvolnilo jedno místo, a že mě přihlásila. To byl teprve poplach a panika - Ketuš má poměrně málo nastopováno, cizí stopu měla za sebou celou jednu, nemá docvičené předměty, najmě na cizí stopě, se střelbou to pořád taky není úplně ono . Jediné, v čem jsem si věřila, jsou snad jen překážky.

No nic, je třeba začít pilně trénovat. Stopy mi šlapal střídavě Pepa a Danka, nicméně za necelé 3 týdny, ještě s prací a ostatním výcvikem, se toho moc nepotrhá. Jednu stopu mi šlapal také Karel Čapek, a skončilo to fiaskem, protože Kety odmítala projít kopřivami, byť posekanými, a vyštěkat ho. To mi fakt na sebevědomí nepřidalo. Nicméně jsem bojovnice a Kety taky, takže jsme ještě párkrát pocvičili, doladili formu - poslední stopy před zkouškami se jevily moc hezké - a v neděli ráno jsem byla nastoupená v uniformě a s Ketuškou u nohy. Páni rozhodčí Ludmila Mašatová a Jaroslav Sedlák si zkouškaře (ZZZ i ZZP1) poctivě rozdělili, takže každý hodnotil část zkoušky u obou skupin.

Vybrala jsem si startovní číslo 1, pro jistotu, kvůli střílení, takže jsem šla i první na stopu. Začali jsme na nejvzdálenější části louky, která souvisí s hodně zarostlým a zazvěřeným terénem a Kety si dnes vybrala jednu ze svých nejslabších chvilek za celou svou stopovací kariéru.  Karel našlapal, já si připravila Ketušku a šly jsme. Začátek byl trošku zběsilý, ale nakonec se srovnala, Karlovu ztracenou ponožku očichala a vzorně přinesla, jen byla trošku rozčarovaná z toho, že jsem z ní nevykouzlila žádné maso. Vyrazila trošku zmateně dál, a co čert nechtěl, narazila na stopu zvěře - nesmírně ožila, začala se celá vlnit a revírovat a větřit. O Karlovi samo dobře věděla, stopa byla proti větru, ale o zvěři bohužel  věděla také, takže i přes jakés takés vypracování lomu se stopa stala bojem, kdo z koho. Nakonec jsem ji na pár vteřin odložila, aby se uklidnila, pak ji znovu vyslala, a stylem, který bych stopováním rozhodně nenazývala, jsem ji nějak dostrkala ke Karlovi. Přiběhla, podívala se na něj a vyrazila někam ho háje (kam asi? ) . V tom momentě by se ve mně krve nedořezal, ale paní rozhodčí mě stále ještě neodpískala, tak jsem Ketku zavolala, opětovně vyslala na stopu a tentokrát se beruška už rozvzpomněla, co se u osoby dělá, a vzorně, bezchybně ho označila. Hodnocení, jak jsem očekávala, bylo na hranici splnění, paní rozhodčí mi rovnou řekla, že ji zachránil bezchybně přinesený předmět a dokonalé vyštěkání, a že mi dává prozatím 35 bodů, ale přihlédne k tomuto výkonu při dalších disciplínách. Hned na louce se taky provádělo přímé označení osoby ze speciálních cviků, které Kety splnila za plné body.

Poslušnost pod vedením pana Sedláka byla docela rozverná, Ketka u nohy poskakovala, občas mě zachraňovalo vodítko. Vstávat? - povel stůj zřejmě jaktěživo neslyšela . No, nakonec na třetí povel, zbylé polohy zvládla bezchybně. Pro aport vybíhala už v momentě, kdy jsem ho házela, a trošku si ho nadhazovala a požvykovala, nicméně radostně ho přinesla, což rozhodčí, s ohledem na stupeň zkoušky, ohodnotil 8 body. Štěkání měla jako vždy krásné a odložení nakonec taky - po střelbě trošku nadskočila, ale zase si lehla a čekala, až ji přijdu vysvobodit. Nakonec to dalo slušných 39 bodů.

Překážky jsou naše silná stránka, rozhodčí byl unesen Ketynčiným nasazením a radostným provedením, jen mě upozornil, že na vyšší stupně budem muset dotáhnout začátky a konce cviků (zahájení, a konečné přiřazení - bylo jasně vidět, že už koukáme po vyšších zkouškách, tak Ketka nepochopila, že po některých překážkách se dnes nelehá, nýbrž se přiřazuje k noze). Ovšem z hlediska ZZZ to z jeho pohledu bylo bezchybné, a ohodnotil nás 50 body.

Zrovna tak speciální cviky - kromě označení ležící osoby ještě průchod skupinou osob se psy, mezi 2 ohni, a manipulace - oblečení do náhubku a botičky a povození se v otevřeném přívěsu, zvládla Kety celkem za 50 bodů.

Po sečtení jsem sice dopadla nejhůř ze všech 5 zúčastněných zetkařů, ale jedničkáři na tom byli ještě trochu hůř, spnili jen dva. Celkových 174 bodů a známka Dobře je jednoznačně poctivým hodnocením mé a  Ketynčiny  dnešní práce, a mám z ní obrovskou radost. Nebýt zajíců na stopě, dopadly bychom zřejmě podstatně lépe. Tak, a vzhůru k dalším metám - teď nás čeká ZMMP, možná ještě ZOP  a můžem začít opravdu poctivě "zachraňovat".