CHS REALGAR

 Acer Regina Canina je pejsek, na kterého si Pepa čekal skoro rok. Už v roce 2010 bylo jasné, že Pepa potřebuje nového psa, Cherrinka se chovala, jako asociální autistka a  zjevně se  nehodlala dát dohromady, takže výcvik s ní byl dost sisyfovská práce. 

Na dovolené v Zahradišti jsem se domluvila s Reginou, že bychom asi od Sii štěně chtěli, ale byla to taková domluva "per hubam", víceméně nezávazná. Když potom byla Sia nakrytá, napsala jsem Regině, že štěně opravdu chceme. Bylo velmi vtipné, když se Pepa po Vánocích začal mohutně zajímat o to, že by Sia snad už měla začít hárat (byla 5 týdnů březí ). Štěňátka se narodila 31. ledna a byly jich 4 kousky - 3 psi a fenka, tudíž byla šance, že si vybereme z min. 2 psů. V 5 týdnech jsme se na štěnda byli podívat a mile nás překvapili,  vrh byl vyrovnaný, štěňátka byla všechna přiměřeně zvídavá a drzá, před návštěvam se neschovávala, naopak se jim vrhala na kalhoty a tkaničky. Pepa s Ejsem se vybrali tak trochu vzájemně, byli k mání 2 velicí psi (malý byl zadán chovateli za krytí), oba šikovní, ale Ejsín se k Pepovi velmi měl, válel se mu po botách a okusoval nohavice.  Týden nato nám zděšená Regina volala, že pes je hodně chlupatý a možná  z něj bude tervueren (i když jsem ji ujišťovala, že naše štěňata vypadala takhle všechna a tervíci z nich  nebyli), tak jestli ho chceme i tak nebo má hledat nového majitele. Nám by chlupatý pes v zásadě nevadil (stejně je všechny češu já, občas Vítek), takže byl výběr skoro jasný. 

Pro Ejsína jsme jeli 18. března, Pepa ho vlastně dostal k svátku. Hned po příjezdu domů jsme ho seznámili se smečkou. Cora byla trochu rezervovaná, podezírám ji, že se malého draka v omezeném prostoru trochu bála. Cherry se překvapivě  ukázala jako vzorný pes, nejenže malého vetřelce nezabila na místě, ale trpělivě  se od něj nechala okusovat,  a drobeček se jí dokonce přicucnul na břicho a hledal mlíčko. Nestačila jsem se divit. Shelby měla obrovskou radost a odevšad mu snášela hračky, kterými nebohého pejska radostně fackovala. Isa byla jasná - od prvopočátku se na štěně z metru šklebila, aby ho snad ani omylem nenapadlo se k ní přibližovat. Zaparkovala se na křesle a odtud se na Ejsíka usmívala, kdykoli šel jen kolem. 

Utahaného pejska jsme uložili do kotečku, hned za hodinu jsme pro něj opět šli v rámci udržení dobrých sousedských vztahů. Prvních několik dní bude muset nocovat s námi (což jemu tedy vůbec nevadilo). Štěňátko se budilo v pravidelných asi 3-4 hodinových intervalech a kromě čůrání si taky chtělo hrát!!! Ve 3 ráno se nemá nikdo co povalovat, má se věnovat pejskovi - no po týdnu jsem byla docela vyřízená a psi zrovna tak :D. Shelbička vytrvale nosila malému skřetovi hračky a cpala mu je do tlamičky tak dlouho, až je uchopil a tahal se s ní. Nenásilně suplovala naši práci a naučila štěndo, že hraní s někým je daleko zábavnější, než samostatné cupování plyšáků.