Cora
Corinka k nám přišla 27.8.2007 po dlouhé cestě z Brna od chovatele Milana Olivy. Velmi rychle se aklimatizovala, jen osamění v kotci zpočátku velmi špatně snášela (byla z 11 sourozenců), proto s námi bydlela první 3 týdny doma. Cherrinku úspěšně terorizovala již od prvního momentu. Nyní je z ní krásná slečna, klidná, ale v případě akce dostatečně temperamentní.
Měla jsem velké ambice stran záchranářského výcviku a Cora se jevila jako mimořádně šikovný a talentovaný pes, ale od prvního hárání ji začala dost trápit alergie, takže systematický výcvik byl neustále přerušován jejím drbáním a maroděním. Vyzkoušeli jsme více či méně úspěšně řadu léků, až nakonec stejně skončila na léčbě kortikoidy, aby její život (byť možná kratší) za něco stál. Později jsme dodiagnostikovali alopecii X (alopecie je latinské slovo pro plešatost a X znamená, že se o tom vlastně nic neví, tudíž to nelze ani účinně léčit), takže víme, že Corča bude mít doživotně problémy s kožíškem, a nakoupili jí oblečky a různé podpůrné přípravky na srst. Zkraje roku 2011 se jí povedlo se přiotrávit a poškozená játra ji předčasně vyřadila ze systematického výcviku, prožila si týden na infuzní léčbě a další rok na dietě, nahatá, smutná a nemohoucí. Pod vlivem těchto událostí jsem trošku zbrkle pořídila další parsonku Kety, ale rozhodně nelituji. Když se Cora po roce léčení a povalování mohla vrátit "do práce", projevil se další problém - nestabilita krčních obratlů a následná spondylartroza. Od té doby cvičí opravdu už jen rekreačně, protože velmi chce, poctivé obrany bohužel musíme vynechat, přestože ji ohromně baví, občas si zacvičí poslušnost, občas něco krátkého zaskáče na parkuru a chodí s námi na procházky, nejnověji i na výcvikové hodiny do Helppes, kde pomáhá vychovávat a vlídně usměrňovat nezbedná štěňátka.
Přenechala jsem ji Vítkovi místo Shelby, která se po Isince stala naší domácím maskotem (stejně Vítka neposlouchala). Vítek cvičí střídmě, nic nepřehání a proto Coru neužene, jak by se to jistě podařilo mně. Navštěvuje s námi sporadicky cvičák, cvičí obrany, což jim oběma docela jde, také s ní tancuje (základy jsem vybudovala já, ale učí ji nové cviky) a chodí na agility. Coře dlouho překážky nevoněly, na parkuru běhala jen kvůli mně, ale nakonec ji to začalo bavit a běhá sice ne úplně rychle, ale čistě a s radostí. V létě 2011 byla s Vítkem na táboře, kde spolu vyhráli závody LA a taky dogdancing. Letos se chystají znovu. V r. 2012 také předváděli své umění na Dni dětí v Hostivici, kde nacvičili společné taneční vystoupení s Tondou Budíkem a parsonkou Teidy, které sklidilo obrovský úspěch.