CHS REALGAR

Levhart

  * 10.6.2009 - 18.5.2010

Levhartíka sebrala moje kamarádka Lucka kdesi u popelnice a přivlekla ho domů. Bohužel měla doma také maličké hyperaktivní parsoní štěňátko, které si s Leem hrálo dost urputně a neurvale. Leoušek to poměrně špatně nesl, proto bylo rozhodnuto, že bude někam odstěhován. A protože jsme v říjnu zrovna přišli o Mourku a Tečku, byli jsme rádi, že bude nějaké šikovné kotě, již odrostlé. Leo se aklimatizoval velmi rychle, zejména proto, že Isa je vemi něžná a rozhodně mu neubližovala, jen na něj tak trošku machrovala. Levhart byl neobyčejně milý a přítulný kocourek, který si nás získal klidnou nekonfliktní povahou. Dorostl v necelém roce úctyhodných 5 kg, nicméně v květnu podlehl infekční peritonitidě.

Tygr                    

   *14.7. 2009 - 23.2.2013                                                                

Tygr k nám přišel od kolegyně Marcelky se svým bráškou Mazlíkem začátkem listopadu 2009. Chtěli jsme 1 koťátko, tak jsme si přivlekli 2, ale byli oba super a Levhart měl o zábavu postaráno. Hrátky nebraly konce, koťata bydlela spíš doma, než venku a bavila nás více, než televize. Mazlík byl bohužel důvěřivý a méně bdělý, na což doplatil svým životem. Tygřík se následně pokamarádil s Levhartem, chodili i po venku často spolu a společně laškovali s Isabelou - lovili ji ze zálohy. Po příchodu Čerta ho naučil všem trikům, které chytré kočky ovládají, skamarádil ho s naší Shelbičkou, která v jejich světě plně nahradila Isabelku, po příchodu lovecky vedené Kety ji naučil slušnému chování a skutečnosti, že kočky 2x větší, než je pes, se nežerou, poněvadž je to velmi nebezpečné. Tygřík ve svých 3 letech přišel o oko, zřejmě následkem autoúrazu, ale zřejmě se nepoučil, poněvadž další střet s autem o rok později již nepřežil. 

Čertík     

* listopad 2009 - 5.10. 2013                                                         

Čertíka jsem přivezla  docela narychlo po smrti Levharta, poněvadž Tygr byl velmi smutný. Vyrazila jsem tedy do útulku s celkem jasnou představou o mourovatém nebo černobílém kotěti podobném Mindě a schopném bydlet venku a hned u prvního kotce jsem se zakoukala do kříženého siamáčka, maličkého a hubeného. A bylo rozhodnuto, další kočičky jsem už ani neprohlížela. Seznamka doma byla docela bouřlivá, oba kocourci jsou temperamentní sebevědomá zvířátka a navíc se do toho motala ještě Isa a Shelby, no docela prekérka. Nový kočičák jen syčel z přepravky na psy i druhého kocoura. Rvačky byly následující týden několikrát denně na pořadu dne, kupodivu Čertík vycházel během 2 dnů bezproblémově se psy, zatímco s Tygrem fakt ne. 

Po týdnu nastal náhlý obrat (nevím, co toho bylo příčinou) a od té doby jsou kocouři slušná parta diverzantů. Pravda je, že v jednom pelíšku spolu nespí, ale toerují se a doma si bezvadně hrají, i když jejich hrátky jsou někdy drsnější. Shelby je oba  miluje, každé ráno je postupně uloví a olíže jim pusinky, což kocouři rezignovaně snášejí (neb tuší, že bez tohoto rituálu neprojdou do obýváku) 

O Čertíka jsme přišli v říjnu 2013, kdy ho u nás, - ve slepé ulici, kde je celkem 10 domů, přejel bezohledný řidič.