CHS REALGAR

Shelbičku jsme dostali od paní Ivy Jílkové, která ji už nemohla mít u sebe doma. Byla to taky taková hurá akce (jako většina našich rozhodnutí), pojali jsme to jako vánoční dárek pro Vítka, který chtěl vehementně štěně belgičáka. Viděla jsem její fotku na netu, zalíbila se mi na první pohled, takže jsme s manželem přemýšleli, zda je rozumné dále rozšiřovat smečku. Pak fotku uviděl Vítek a bylo jasné, že to úplně rozumné sice není, ale rozšiřovat se bude. Domluvily jsme se s Ivou po telefonu (asi jsme byli řádně prolustrováni, Iva má své pejsky hodně ráda a hned tak někomu by je nesvěřila - díky Martince Linhartové za doporučující dopis) a 22. prosince 2009 jsme vyrazili do Zákup. Shelbička si nás od prvního momentu získala, takže s námi jela domů. Na cestu dostala parádní obojek s vodítkem a chlupatý pelíšek, který celý následující rok zodpovědně porcovala.

Shelby je vcelku klidná a hodná, je to takové vychechtané sluníčko, prostě teriér se vším všudy (nikdy už jsem nechtěla staršího psa a  už vůbec ne teriéra). Do smečky zapadla okamžitě, je velmi dobře socializovaná  a nekonfliktní, správně se zařadila a se všemi našimi berčami se hned pokamarádila. Docela legrační to bylo s kočkami, které u Ivy lovila, nicméně naše kočky chodí domů a malých psů se v zásadě nebojí. Takže lov se  nějak nekonal. Ve finále ji dost vyděsila Minda, která za ní naopak chodila a třela se o zmateného pejska (kdo to kdy viděl, aby kočka honila psa?). Nakonec s kočkami občas i spí, hlavně s Levhartem, ten byl hodně kontaktní.

Problém byl trošku s námi, lidmi - Shelby před námi vystřídala 4 majitele a nikdo po ní nechtěl nic jiného, než aby chodila spořádaně na vodítku a předváděla se na výstavách. Iva na ní sice hodně pracovala, ale za tu krátkou dobu, co ji měla, nestihla všechno. Venku si Shelby courala, jak se jí zachtělo, zatímco doma za námi chodila i na záchod, a do koupelny abychom ji  snad neopustili (docela psycho, chudinka). Nakonec se ovšem i to srovnalo a je z ní milý a pohodový pejsek.  Řádí na vycházkách, burcuje Isu k různým podvratným akcím, za což ji máme velmi rádi, trošku cvičí (žrádlo dělá divy), na stará kolena se učí aportovat, s Vítkem dělají jen samé pitomosti a říkají tomu výcvik, se mnou hopsá agility (samozřejmě po svém ), občas si zkusí stopu  a na cvičáku prohání ovčáky.  Velmi obohatila náš život. Nepřímo obohatila i život některých našich kamarádů, poněvadž poté, co ji viděli, se rozhodli, že si nakonec pořídí parsona. Takže Shelby zamořila Prahu a přilehlé okolí Ivinými štěňátky (zatím třemi).