Další rozšíření smečky
To, že Ace pomalu stárne a že bude potřeba pomalu nové štěně, se vědělo, jen se nám to úplně nedařilo načasovat. Měla jsem s Kety podobný úmysl - naposledy nakrýt
a nechat si od ní štěně, a zároveň jsem tušila, že už nechci 2 stejně stará štěňata, zejména takhle rozdílně velká. Jen díky Ketčině rychlosti a šikovnosti nedošlo v jejím mládí s Ejsem k vážnému úrazu, ale už to nehodláme opakovat. Jenže podzimní štěně nebylo z různých, spíš technických důvodů, Kety se zpozdila s háráním a hrozilo, že budou fakt obě štěňata na jaře. Na silvestrovském soustředění jsme se dověděli o šikovných pejscích kousek od Prostějova, kteří jsou ještě volní. Doporučení bylo od paní Volné (z Hückelovy vily), štěňata byla po jejím psovi a volní byli 3 pejsci.
Chovatelům jsem volala ve středu a hned ve čtvrtek jsme vyráželi směr Prostějov. Vybatolilo se na nás 5 štěňátek - 2 fenky a 3 psi. Na první pohled nás zaujal tmavý obrovský psík, který se k nám ohromně měl - byl obří, chlupatý až běda, ale povahou nás dostal - miloučké rozvážné zvířátko. Podívali jsme se i na ostatní psy, ale jeden byl barevně divný a pokulhával po úrazu, druhý byl velmi samostatný, za celou návštěvu si hrál sám nebo se sourozenci, a k nám v podstatě pořádně ani nepřišel. Moje vyhrožování, že pes bude vyštěpený tervueren a velmi pravděpodobně přeroste, vyšlo naprázdno (ono to bylo spíš upozornění, i mně se líbil, takže jsem Pepu nijak zběsile nepřemlouvala). Browning odjel s námi.
Cestou domů a ještě další 3 dny jsme se dohadovali, jak se bude pejsek jmenovat. Padala různá jména, ale nakonec vyhrál Boss.
Bossík je moc milý pejsek, hned od počátku jsme mu dopřáli socializaci s ostatními hodnými pejsky a spoustou lidí. Asi se stane u nás tradicí, že nová štěňátka vždycky odvlečeme někam jinam, než domů. Nicméně víkendový pobyt 
byl super - bylo na něj hodně času. Je to takový brouček, nadšený do jakékoli činnosti, kontaktní, pravý opak malého Ejse. Shelbička se ho ihned jala vychovávat - přísně, ale s láskou. Jasně mu dala najevo, že na rozdíl od Kety ji za krk nosit rozhodně nebude, ale přitom si s ním hraje a lehávají na gauči zásadně spolu. Kety a Eevee se od něj nechají ožužlávat a okusovat, jen Ejs to těžko nese. Nakonec jsme se dopracovali k suprelorinovému čipu, po jehož aplikaci se trochu uklidnil a přestal se malého pejska pokoušet konzumovat.
Boss má celý život před sebou a doufáme, že ve svých dovednostech bude Ejsovi důstojným nástupcem.