Porod
Náš porod byl opravdu porod - Ketuška si maličko dávala na čas, takže i když všechno probíhalo, jak má, u vědomí všech možných komplikací, které jsem kdy za svou kariéru viděla v ordinaci, jsem se docela slušně vysresovala.
Začalo to už dovolenou - porod 63. den (od překrytí) vycházel na neděli 8.6., ale občas feny porodí už 58. den, takže jsem si vzala pro jistotu volno už od úterka, abych to náhodou nějak neprošvihla. Celý týden jsem poctivě měřila teplotu a čekala celá nervozní, kdy to konečně nastane, zatímco Ketka se cpala, jak nezavřená, chodila čile na procházky (nicméně odvolání od zvěře měla poslední týden stoprocentní, ani zvednutého zajíce nehonila dál, než 30 metrů) a nijak se nestresovala.
V pátek odpoledne jsem zaznamenala snížení teploty, od večera mě Kety honila každou chvíli ven, občas prodýchávala, občas hrabala a přerovnávala pelíšek, už se to tvářilo, že porod bude v noci. Celou noc jsem hlídkovala, ale Ketuš se kolem 4. ráno uklidnila, zalezla si do kutlošku a spala, jak dřevo, zatímco já stále jedním uchem poslouchala, co se bude dít. Nakonec jsem usnula taky. Ráno opravdu žádná štěňátka nebyla, Ketka pokračovala v občasném potlačení, občasném přehrabání pelíšku, nežrala a vypadala trochu zbědovaně a třásla se, nicméně nepracovala k porodu ani náhodou.
Ve stresu, že se už dlouho nic neděje, jsem ji odvezla do práce na sono, jestli náhodou není nějaká komplikace... no samozřejmě, že nebyla, Ketka byla na konci otevírací fáze porodu, štěnda žijící, čile se v břiše mrskající, s tlukoucími srdíčky, a to ve správném rytmu, bez problémů. Vybavila jsem se domů kanylou, infuzí, vápníkem a oxytocinem - kdyby náhodou - a zase jsme jely domů. Ještě jsem zvládla návštěvu Dany, která přijela pro nějaké věci a na kafe, a najednou to bylo jasné - Ketuš začala poměrně intenzivně tlačit, a po chvilce práce porodila v 1 hodinu odpolední první štěňátko - nádhernou trikolorní fenku s úžasnou maskou. Trošku nevěděla, co s ní, takže jsem jí pomohla roztržením obalu a vyčištěním tlamičky, což ale vlastně ani nebylo třeba. Ketynka už mě k další akci nepustila, sežrala zbylé obaly i placentu, myšičku vzorově olízala a hned jí dala pít. Fenka se měla velmi čile k světu, víceméně do 5 minut se přisála a napila (taky docela výrazný rozdíl proti štěňatům porozeným na veterině - většinou napitým plodových vod a podstatně méně životaschopným). Porodní váha 240 g mi trochu vyrazila dech, ale Ketka to zvládla v pohodě, tak prostě má větší štěňata, však má jen 3. O půl hodiny později vyklouznul na svět skoro bílý pejsek, jen s jedním černým ouškem, a s porodní váhou 220 g. Všechno probíhalo stejně hladce, už jsem ani nepomáhala, jen jsem obdivně sledovala Ketku, jak si se vším ví rady a jak je dokonalá. Pak si holka dala hodinu pauzu, protože s třetím pejskem měla trochu víc práce, jeho váha byla 250 g, byl největší. Krásný silný pes s krásnou téměř symetrickou maskou se také měl k světu a záhy bylo nakojeno, obstaráno a všichni včetně šťastné maminky spali.
Největší problém se ukázal být s Shelbinkou, kterou jakožto trojnásobnou zasloužilou matku malí tvorečkové nesmírně zajímali. Neustále se ketce cpala do pelíšku nebo hlídkovala u klece (pro jistotu už zavřené, aby se holky nepotkaly), čímž Ketušku poměrně dost štvala. Nakonec byla Kety po první noci (kdy jsem chtěla mít ji i štěňata pod dohledem) přesunuta do koupelny, ovšem ani to nepomohlo, aby neútočila zuřivě na všechno, co prošlo kolem, ať už to byly kočky nabo Cora. Shelby na tom byla nejhůř, protože se nikdy neopomněla u koupelny zastavit a kdykoli v nestřeženém okamžiku se snažila dostat ke štěňatům a opečovávat je, protože ona to přece umí nejlíp, ta mladá je jen začátečnice. Tím pádem byla pro Ketku nejvíc ohrožujícím členem smečky a samozřejmě bylo jen otázkou času, kdy se holky u štěňat (nebo ve dveřích) potkají a zakousnou jedna druhou, protože se obě tvářily, že to bude boj na život a na smrt. Hned 2. den pozdě večer se povedlo nezavřít dobře dveře a feny se po venčení potkaly ve dveřích. No rvačka byla veliká, Shelby bojovala, jakoby štěňata byla její vlastní, jaktěživo bych neřekla, co se v jejím drobném tělíčku ukrývá za sílu a razanci. Nakonec jsem je odtrhla, nějak poházela do příslušných místností a zkontrolovala škody - Kety 2 díry v krku a zhmoždění svalů, Shelby taky nějaké dírky, ale zhmoždění okolí oka, části hlavy, krku a hrudníku... no byla na tom hůř.