2014
2014
♦♦♦
Do nového roku jen samou radost a úspěchy přejí Skrejvalovi a smečka
♦♦♦
15.12. Gery má za sebou první hon, a byl hned úspěšný. Střílení je mu jedno, hlásí statečně veškerou zvěř, dokonce taky našel a vyhnal z křovin kance, o kterého se poté postarali dospělí psi a střelci. Páníček ho vychvaluje až do nebes, takže to asi muselo být velké. Jsem moc ráda, že alespoň jeden pes se uplatní tak, jak mu bylo dáno.
♦♦♦
3.12. Dostala jsem tento týden zprávy od štěňátek. Chuck se nadále zdokonaluje ve své profesi kavárenského povaleče a trošičku s ním začíná mlátit puberta - snaží se prosadit si svou. Ale páneček to snad nějak ukočíruje. Trochu vysvětlal a je celá Ketka. Gery už je 3. den v revíru, tak si asi rozhodně nestěžuje, musí být nesmírně spokojený. Při tomto zápřahu nejpíš nebude mít na pubertální výlevy čas. Aisička se zodpovědně připravuje na svou budoucí agilitní kariéru, už obíhá bočnice, umí tunely, otočky a spoustu dalších věcí. Všichni páníci jsou moc spokojení, což mě těší.
♦♦♦
30.11. Gery dnes udělal terno. Vybrali jsme mu nové pánečky a vybrali jsme asi moc dobře. Bude bydlet střídavě ve Strakonicích a na Šumavě a věnovat se naplno myslivosti. Kety si konečně oddychne, už z něj chvílemi byla nešťastná. Gery se k novým pánečkům měl, jak k vlastním, hezky si s nimi pohrál a nastoupil jim do auta, jak domů, ani se skoro neohlédl. A nadšeně vyrazil vstříc novým dobrodružstvím. Nejsem si úplně jistá, jestli si uvědomoval, že nás už hned tak neuvidí, ale jeho radost byla veliká. Bude se mít fajn, v lese mu bude moc dobře. A my můžeme zase naplno cvičit 
♦♦♦
9.11. Kety dnes měla velký den - ode dneška má totiž oficiální bumážku na to, že je pravým a nefalšovaným canisterapeutickým psem. Poslušnost zvládla výborně, malé zaváhání na polohách (na studený asfalt se jí úplně lehat nechtělo - už je prostě zima) a na odložení ji stálo 4 body, takže nádherných 86 bodů (z 90). Speciální část si docela užívala, hrála si s dětmi, nechala se hladit a mazlit od babiček a dědečků, dokonce se ukázala jako pes vhodný k polohování, byla uvolněná a naprosto v pohodě. Nakonec když má pes rád lidi a ještě radši piškoty, jde to vlastně samo.
♦♦♦
Arctic Snow alias Gery je stále k mání. 
Je to moc prima skoro bílý pejsek, je čistotný, výborně socializovaný, umí se chovat k cizím psům, nepere se, a taky už začíná cvičit. Je kompletně očkovaný, čipovaný a vybavený pasem. Baští převážně maso s těstovinami a zeleninou, občas tvaroh, jogurt a tak, ale umí i granulky, nedělají mu problém. Učí se základní poslušnosti a taky už trochu klikrujeme. Chcete-li parťáka do lesa, na agilitní parkur nebo jiný sport, je Snížek tím pravým. Více o původu a jeho dosavadním životě je v sekci Odchovy PRT
♦♦♦
13.10. Zkoušky mi nějak letos nejsou dopřány, dnešní RH-E jsem proležela s horečkou, a na ZZP1 asi nestihnu dostatečně natrénovat, je už za 4 týdny a tentokrát to vypadá na dlouhé marodění, uhnala jsem si poctivou a nefalšovanou angínu.
♦♦♦
27.9. Hrála jsem si na vedoucího zkoušek KJČR, protože Pepa musel do práce. Posuzovala je Míša Martinů a možná je dobře, že jsem nenastoupila, některé věci nemám úplně dotažené, hlídání by nedopadlo – Kety má Míšu ráda, klidně by se s ní o svou ledvinku podělila, Stopa asi taky ne, Ketka je ze štěňat taková pořád rozhozená. Je tu nějak se Snížkem prázdno, nicméně zase jsem zrušila všechny čůrací pleny a podložky, Snížek se naprosto vzorově venčí na trávě venku. Musíme samozřejmě hlídat intervaly, ale je ohromně čistotný. Taky vycházky a hrátky jsou podstatně klidnější. Danča s Teidy má ZOP, ostatní vesměs taky uspěli.
♦♦♦
21.9. Opět jsem se zúčastnili závodu-nezávodu Praktická stopa, opět jako diváci a součást pořadatelského týmu. Vítek doma hlídal zbylé psy, my vzali jen Ejse a Ketku se štěňaty. Moc hezká akce s celkem slušným počasím, které trošku pokazil sobotní odpolední prudký déšť (ten také asi poznamenal výkony soutěžících). Každopádně skvěle si vedla Marcela Mančalová a Roxík, byli historicky 1. týmem, který zcela bez jakékoli nápovědy dokončil stopu. 2. místo zaslouženě obsadila Jolča Kaplanová s Barchettou a 3. skončila Zuzka Mančalová s Barbarem, takže jsme oslavovali nejmíň dvojnásobně. Taky nás v sobotu opustila Aisička, bude bydlet a agilitit v Rychnově nad Kněžnou se svou novou rodinou. Taky trošičku změní jméno, jmenuje se ode dneška Aiša.
♦♦♦
13.9. Tento týden proběhlo odčervení, odblešení (celé rodiny včetně nás a koček
) a v pátek taky očkování. Nesli to statečně, ječeli jen po dobu vpíchnutí jehly do kožíšku (ale zas to stálo za to), následně byli utěšeni granulkami a za půl minuty nevěděli o ničem. Snížek, ač se jeví celkově vyrovnanější, řval teda děsivě... no chlapeček, co bych chtěla 
♦♦♦
7.9. Štěňátka mají dnes 3měsíční narozeniny, oslavila je na cvičáku, dokonce kromě lítání už i cvičením, a šlo jim to bezvadně. Když něco chtějí, už po mně neskáčou, jak paka, ale způsobně si sednou, po "práci" chodí vcelku bez odporu odpočívat (a spinkat) do odkládačky, prostě jsou z nich vcelku snesitelní prevíti 
V deníčku mají krátká videa, která budou přikládat k motivačnímu dopisu novým páníčkům 
.
♦♦♦
30.8. Štěňátkům je dnes 12 týdnů a stále hledají nové hodné a aktivní pánečky.
Aisa je nádherná fenečka s krásnými vcelku symetrickými znaky na hlavě a kořeni ocásku. Je to dračice, největší drsňačka z vrhu, do všeho jde po hlavě. Je velmi akční a rychlá, a je vhodná pro opravdu aktivní pánečky - sportovce. Vzhledem k jejím loveckým sklonům by byla ohromně spokojená u myslivce. Je velmi jemně broken, skoro hladká, předpokládám jen minimální údržbu její srsti.
Arctic Snow je skoro bílý pejsek, vynikající krásnou hlavou a zatím dokonalou kostrou a úhlením. Je to moc prima parťák, je velmi temperamentní, ale také mazlivý a poslušný. Dobře by mu bylo u pánečka agiliťáka nebo jinak sportujícího, ani v lese by se zřejmě neztratil, ostrost na škodnou mu rozhodně nechybí. Pravděpodobně bude velmi úspěšný i na výstavách. Je broken, bude nutné ho minimálně na výstavy upravovat.
♦♦♦
27.8. Altairek odjel do nového domova a vypadá to, že se tam bude mít moc dobře. Má mladého aktivního pánečka a bude mít bandu super agiliťáckých chlupatých kámošů na lítání a honění.
♦♦♦
23.8. Štěňátkům je 11 týdnů, chodí pravidelně ven a taky se pravidelně prohánějí v mamkou po obýváku. Ketka velmi omládla, laškuje s dětičkami, cpe jim do tlamiček hračky, aby jim je mohla zase brát. Taky navštěvujeme pravidelně cvičák, aby si malí zvykali na ostatní psy a uměli se řádně chovat. Taky byli na houbách... houby jsme přinesli, ale pejsci se super vylítali. vzala jsem jim au pairku Coru, aby měli nějaký pevný bod, který mohou následovat. Následovali ji mimo jiné taky do rybníka, ovšem na rozdíl od Corči nestačili a museli se naučit plavat. Do dalšího rybníšku po cestě spadla Aisa a taky Altair, který do třetího rybníčku šel spadnout úmyslně, protože si s přehledem a jistotou zaplaval dobrých 5 metrů tam a pak zpátky.
♦♦♦
18.8. Nakonec všechny tři dětičky hledají nový domov, protože někteří ze zájemců nakonec z různých (a možná podstatných) důvodů odřekli.
♦♦♦
10.8. Štěňata oslavila 9. týden, jsou podruhé naočkována a už chodí ven. Úplně ven chodí zatím stále společně, na zahradě nebo na cvičáku si s nimi hraju jednotlivě, aby se naučili slyšet na své jméno, chodit a nezmítat se na vodítku, přijít na zavolání a jiné a jiné věci. Doma si hrají zejména na hromadě nepořezaného dřeva, ze které mají prolézačku a sutinku v jednom. Nemají problém s žádným divným nebo neobvyklým materiálem pod nohama, běhají nadšeně ve vysoké trávě (tedy i tráva vysoká 20 cm je z jejich hlediska vysoká ). Venčí se poměrně pravidelně venku, doma chodí čůrat na podložku, a jsou vcelku velmi čistotní.
♦♦♦
3.8. Štěňátkům je 8 týdnů, řádí doma, jak černá ruka. Minulý týden proběhlo očkování, čipování a pasování, takže jsou z nich plnohodnotní jedinci. Chodí s námi na cvičák a už byli i na procházce. K procházkám musíme vybírat vhodné lokality a časy, protože štěnda jsou praví teriéři - nejsou zatím odvolatelní od věcí, které je zajímají, a mohli by vběhnout do tlamy nějakému nehodnému psovi.
♦♦♦
26.7. Mimčům je 7 týdnů a právě jsme se navrátili z tábora, kde udělali ohromný pokrok ve svých výkonech. Umějí běhat po schodech nahoru i dolů (i po našich schodech, které jsou vyšší, než oni), kromě masa, které milují, už zobají i granulky, takže jsou vlastně kompletně připraveni opustit domov. Kety už kojí jen 2x denně, ale zase jim vyvrhuje svoje jídlo, takže musí snídat i večeřet 2x. Štěnda už taky umí sporcovat kus kuřete i s kostmi. Konečně jsem se taky dostala k fotkám, které mi nafotil Lukáš, a jsou opravdu nádherné. Jsou ve fotogalerii.
♦♦♦
20.7. Dětičkám je 6 týdnů a vedou si skvěle. Už mají za sebou základy loveckého výcviku (dlachní tu plyšové potkany, lišku a skunka), obran (taky pletená chobotnice, co vypadá skoro, jak pešek, je výtečná), aportování bot a ponožek, jakož i jiného rozličného materiálu, nácvik překážek (schody, trámky, šplhání po ohrádce) a nepříjemného materiálu (šustící plachta je ohromně baví). Jinak už vydrží rotovat kolem chatky hodinu v kuse, než se pak nadlábnou a upadnou do kómatu na 2 hodinky. Zatím máme nádherné počasí, takže bydlí téměř výhradně venku, v ohrádce nebo pod dohledem navolno. Hrají si, skotačí, loví hračky, sebe navzájem, maminu, Shelbinku, i ostatní (prověřené) psy, před neprověřenými se Kety mění v lítou saň a srdnatě štěnda brání, klidně by se bývala zakousla i do dobrmana. Návštěv máme spoustu, každý jejich pobyt znamená ulovení nějaké prima duše, která se s nimi přijde pomazlit nebo jim potahat hračky.
13.7. Štěňata oslavila 5. týden a za odměnu jedou na dovolenou - na záchranářský výcvikový tábor. No řekněte, kdo ze psů se může pochlubit, že byl na výcvikáči už v 5 týnech? Mají to samo pod dohledem, s maminkou za zadečky, takže jen sbírají sebevědomí a učí se řešit lidi, pejsky, neznámé prostředí, nové věci... První den se po trávníku před chatkou jen batolila, ale už druhý den jsou značně veselejší, tak uvidíme. Fotky budou dodány až po dovolené, protože jsme víceméně mimo civilizaci.
♦♦♦
8.4.
Arctic Snow
Altair
Aisa
♦♦♦
4.7. Pomalu nám končí 4. týden. Štěnda s námi chodí ven nebo aspoň do obýváku, aby měla nové podněty. Mimo pelíšek k nim už pod dohledem smí i Shelbinka, která je naprosto miluje a ze všech stran je opečovává, ale Kety je stále bedlivě střeží. Je docela vtipné, že kočky ani Cora ji vůbec nevzrušují. Štěnda mají všechna už přes 1 kg, ochotně papají syrové masíčko i s těstovinami, ale s 
mlékem, piškoty, kašičkami a tvarohem je to podstatně horší, tak uvidíme, jak jim půjdou granulky. Kety mě dostala před 2 dny, kdy jim donesla snídani do pelíšku - kus kuřecí kostry položila mezi ně a pyšně se dívala, jak se prcci pinoží a pokoušejí se kuřecí maso odhlodat. Nechala je kostru ožužlávat skoro 10 minut, než ztratili zájem, pak jim ji sebrala a sežrala. Uzemnila mě její obětavost, pažravá Kety přenechala svoje oblíbené jídlo někomu jinému... to dokáže jen matka
♦♦♦
28.7. I třetí týden života štěňátek byl šťastný. Jejich nožičky a hlavičky jsou 
čím dál obratnější, Ketka občas tvrďácky kojí i vstoje, aby jí náhodou něco neuteklo, takže dítka se musí dost snažit. Od konce 3. týdne jsme začali trochu přikrmovat mlékem s piškoty a zkusili jsme taky maso. Od té doby štěnda nechtějí piškoty, zatímco maso vcucnou za chvilku. Začínají si spolu hrát a občas se laškovně vrhají i na maminku, která to trpělivě a pyšně akceptuje. Také proběhlo odčervení. Fotek je málo, nějak jsem to úplně nestíhala.
♦♦♦
21.6. Štěndům jsou 2 týdny a nebezpečí bylo snad zažehnáno. Díky výborným kamarádům akupunkturistům je Kety zase 
velmi spokojená máma. Jehličky do nejdůležitějších (a nejjednodušších) bodů jí píchám sama co 3-4 dny, když se mi zdá, že mléka je méně a mimča tolik nepřibírají nebo jsou nespokojená. Od 11. dne už všichni vidí a trochu už jim i nožičky běhají. Jsou ještě vtipně vratká, ale zase přesun po bedně směrem k mámě už je cílený a podstatně rychlejší. Prospívají výborně a každým dnem jsou šikovnější. Fotky jsou na rajčeti
♦♦♦
14.6. Štěňátka oslavila první týden svého života. Byla to trochu kovbojka, 3. den jsme zjistili, že mimča moc nepřibírají, přestože na Ketce visí téměř nepřetržitě. Kety v těch strašlivých vedrech asi málo pila, musela zodpovědně pečovat o miminka, a ztratila skoro úplně mléko. Nastala zběsilá organizace práce - já si musela změnit služby, rychle objednat mléko (s touhle variantou občas nepočítá ani veterinář, nicméně glukozu doma máme, takže broučci zahájili noční přikrmování glukozou) a dnem i nocí dětičky krmit. Moje "mateřská" trvala 2 dny, poté se mléko zásluhou souboru opatření a akupunktury zase objevilo a od soboty mimina zase krmí statečná maminka, protože jednoznačně vaří lépe, než já . I přes trochu nešťastný start do života se mají štěnda čile k světu a dobře prospívají. Už jsem jim alespoň předběžně vymysleli jména - fenka bude Aisa, skorobílý pejsek Arctic Snow, největší, barevný pejsek je Altair. Fotky z 1. týdne života jsou zde
♦♦♦
7.6. Tak konečně jsou děťátka na světě. Kety si dala trochu na čas, pracovala k porodu celou noc a půl dne, ale nakonec, když přišlo na věc, zvládla všechno výborně a zcela sama. První fenečka se narodila ve 13 hodin, po ní následovali 2 pejsci ve 13,30 a 14,30. Porodní váhy jsou 240, 220 a 250g. Miminka se mají čile k světu a Kety je úžasná a zodpovědná matka. Původní myšlenka klece a ohrádky v obýváku, aby byla novorozeňata pod dohledem, se neosvědčila, protože Kety zuřivě žrala Coru, kočky a hlavně Shelbinku, kterou její děti samozřejmě nesmírně zajímají, Je to zasloužilá matka a k malým tvorečkům (kromě malých potkánků) měla vždycky velmi vřelý vztah. Takže Kety byla separována do koupelny a já tam zkraje trávila poměrně dost času, než jsem se ujistila, že opravdu asi děti nezalehne. Jen jsme tím pádem neohlídali úplně pití, Kety zkraje nechtěla ani moc žrát ani pít, protože by se musela od miminek zvednout. I venčení probíhalo dost zběsile - uchopit Kety za krk a normálka ji od mimin odvléct. Venku se na trávě vyvenčila během asi 2 minut a upalovala zpátky.
7.6. Tak konečně máme miminka. Kety si dala na čas, ale když na to přišlo, byla jsem jen za diváka, všechno bravurně zvládla sama
2.6. Od zítřka mám dovolenou, ale je vcelku jasné, že porod bude až na víkend.
29.5. Tak čekáme opravdu jen 3 štěňátka. No nic, lepší, než jedno.
24.5. Na cvičáku jsme si uspořádali krásný komorní stopařský seminář s Reginou Samlíkovou. S Kety jsem byla spíš za diváka, ale nakonec jsme si nějakou stopičku taky našláply a vypracovaly. Hlavně jsem si ujasnila, co a jak máme později učit naše cvičákové svěřence.
8.5. Oficiální trénink ZBK - zvolila jsem dnes výjimečně plochy, protože do sutin už Ketku nepustím, aby si nějak neublížila. Krásně si zaběhala a pohledala a na závěr si zkusila taky výškový úkryt. Trochu si přidělala práci, ale nakonec to zdárně vyřešila. Na závěr jsem se stavila v práci na sonu. Miminka utěšeně rostou, ale jedno je o dost menší... mám trochu neblahé tušení. No, asi budeme před porodem rentgenovat.
3.5. Jsem na zkouškách IPO za vedoucího. Vítek byl na cvičáku s námi a Shelbička si zahrála na zkušebního a doprovodného psa. Chodila na poslušnosti s Vítkem, jen nějak nevychytali aport, a potom dělala pejska ve skupince. Vrátila se domů vylítaná, vycvičená a hlavně dobře nažraná - Vítek nešetřil odměnami a zbytek si vyžebrala u paní rozhodčí a ostatních absolventů. Úspěšní byli téměř všichni.
27.4. Konečně to všechno víme - Kety čeká 4 štěňátka, nahmatala jsem si je a taky našla na ultrazvuku. Pro neznalé jsem balonky očíslovala
♦♦♦
20.4. Tak Ketuška má v rodokmenu další zkoušku, tentokrát jen srabáckou ZZO(i když i na tu je třeba něco předvést). Po podzimním neúspěchu jsem vyměkla a nehlásila se na ZMMP, nějak nemáme pořád dotažené aporty a stopy, i když teď má Ketuš zrovna moc dobré stopovací období, opravdu se dost snaží. Pan rozhodčí byl velice vstřícný, posuzoval korektně a velmi citlivě s ohledem na věk psů a úroveň zkoušky. Teidy s Danou také splnila na výborně, jsou to pěkné šprtky, ty naše strakatky. Celá zkouška probíhala v přátelské atmosféře a nakopla nás k intenzivnějšímu trénování. Teď bude mít Kety zřejmě mateřskou přestávku, tak může stopovat až do porodu . Ejsík byl dnes na Poháru výcvikářů a ukořistil 12. místo. Bohužel na limit zkoušky nedosáhl, jednu osobu zanechal svému osudu, protože ještě není dostatečně zkušený a úkryt byl hodně těžký. Dostali pochvalu od pana rozhodčího za jinak líbivou práci 
♦♦♦
16.4. Kety žere, jak protržená, krade, na co přijde... že by první známky gravidity? Užily jsme si ovšem s Hankou Matějkou na stopě v Nenačovicích. Holky všechny odstopovaly výtečně (i Shelbička), na závěr se malý Jarda zamknul v autě a otevřít samo neumí. No velmi vtipná scénka, jak jsme se ho pokoušely navést a nashapovat k čudlíkům, které otevíraly centrální zamykání... když je tam takových čudlíků... zmáčknul všechna okna, zamykání... a nic, tak co by mačkal ještě posední k odemknutí, když se pořád nic nedělo? Nakonec manžel dovezl Hance náhradní klíč a dítko bylo vysvobozeno.
♦♦♦
13.4. Právějsme dorazili ze skvělého víkendu v Brně. Záchranářský meeting KZJ je obnovením tradice výměny zkušeností mezi týmy a organizacemi, a opět to stálo za to. Už to samozřejmě bylo o několik levelů výš, než meetingy, které pamatuji v letech 1995 - 1997 a které byly na tu dobu mimořádně povedené. Úkoly byly skoro reálné a docela jsme sobě i psům zavařili hlavy. Zjistili jsme, jak moc jsme svázaní sportovní kynologií, kde se pořád něco musí nebo nesmí, takže nás pak logické (a zakázané) věci vlastně ani nenapadnou. Víťa Vydra a jeho Peggy byli platnými členy týmu a zasloužili se o nález 2 osobv sutině. Na ploše si zase vybral Ejsík - nalezl 2 ze 3 osob (3. nemohl, vůbec k ní nedošel). Reportáž je zde
♦♦♦
6.4. Konečně jsme vyrazili na krytí, nakonec až do celkem dalekého Berndorfu v Rakousku. Manželé Mutzbauerovi jsou moc milí lidé, jejich pejsci, mimochodem všichni lovecky využívaní, jsou příjemní, mazliví a nervaví, prostě dobře využití a upracovaní teriéři. Maxík byl moc šikovný, s výškovým rozdílem si bravurně poradil a Kety spolupracovala víc, než ochotně, takže se všechno zadařilo bez držení a znásilňování a tak. Takže je úspěšně nakryto a teď se jen můžem těšit na štěňátka.
♦♦♦
29.3. Vyrazily jsme si s Dančou na stopy a přestože Kety hárá a myslí na kraviny, vyšvihla stopičku moc pěkně. Tentokrát ovšem kompletně zasklila předměty, tvářila se, že tam nejsou a nikdy žádné nebyly. Teidy měla stopu taky vcelku pěknou. Na závěr si ovšem holky daly 400metrový sprint za zajícem, ovšem oceňuji, že se obě vcelku rychle vrátily, dokonce ho ani už nešly znovu hledat.
♦♦♦
16.3. Dnes krásný ofiko trénink brigády. Největší plus - po dlouhé době začal včas, v 9 byli nastoupeni a připraveni skoro všichni. Ketce připravil Pepa poctivý jedničkový speciál, trošku jsme jí ho usnadnili odcházející první osobou. Zpětně je mi jasné, že to vůbec nebylo třeba, Kety byla nažhavená, až až, ale když už jsem jednou řekla, že to tak chci, nechtěla jsem na místě měnit taktiku. Měla 1. velmi jednoduchý úkryt a další 2 osoby obě pod zemí a obě skoro úplně zakryté, jen s malou škvírou. Kety to měla trošku za plochu, běhala po objektu dost zběsile, ale i tak zvládla identifikovat zdroj pachu a dohledat zapadlé vlastence. Také je vzorně označila. Ejsík hledal taky a bylo to moc hezké. Druhé kolo jsem chtěla víceméně jen odbíhačky, nicméně Kety při své rychlosti z toho udělala opětovně speciál. Tentokrát ale hledala přesněji, do obrovské násypky nebo bubnu za osobou skočila a klouzala se tam, než se zase vyšplhala zpět na okraj. Vyskočila ven a pak už značila naprosto přesvědčivě. Otevřená díra ji (na rozdíl od Ejse) nikterak nerozhodila, je ráda, když na lidi vidí. Ejsík chvilku u stejné jámy váhal, ale nakonec vymyslel, co se tam dělá, a byl odměněn po 3 štěknutích, zbytek už našel velmi hezky. Ostatním se také dařilo, a v poledne jsme jeli domů, pěkně vyfoukaní.
♦♦♦
23.2. Druhé kolo výstavy bylo nějaké pohodovější. Spala jsem u Radky Marzyové, ráno jsme v klidu vstaly, povenčily, nasnídaly se a vyrazily na výstaviště poměrně pozdě, protože jsem už tušila, že před 12. na řadu nejspíš nepůjdeme (parsoni mají před sebou vždycky haldu jacků a občas i jiná plemena). Tentokrát jsme měly v kruhu sice malou, ale silnou konkurenci, druhá fenka již je několikrát otitulovaná. Její majitelku velmi překvapilo, že Kety je bílá (nikdy ji myslím na fotkách neviděla jinak, než obahněnou ). Maybe je velmi pěkné zvíře, takže titul CAC a CACIB dostala zcela oprávněně. Paní rozhodčí byla velice milá, vytkla Ketce jen mírně sbíhavý postoj vzadu při pohybu, nicméně i titulem V2, res. CAC mě velmi potěšila. Ale Kety je moc hezky v srsti a hlavně se krásně předváděla, takže nakonec se nečekaně zadařil i res. CACIB. Ještě teď jsem v šoku.
♦♦♦
22.2. Vyrazily jsme si směr Brno na mezinárodku. Tentokrát jsem kalkulovala s tím, že v zimě tam 2 roky po sobě nikdo pořádně nebyl, a Tequilka tam nejspíš nebude, proto bychom mohly konečně ulovit nějaké dobré ohodnocení. Vyšlo to - pan rozhodčí jí zadal V1, CAC. Skončili jsme poměrně pozdě, ale přesto jsme ještě stihly procházku po Stránské skále - maličké a krásné přírodní rezervaci uprostřed Brna, a kratičké štěkání, na které jsem se drze pozvala k Soně Šabacké.
♦♦♦
26.1. Obrovské nadšení z dnešních neoficiálek ve Sloupu. Je to sice maličko z ruky, ale zase na vyzkoušení běhání na jednodušší trati to bylo velmi užitečné. Kety běhala neuvěřitelně, urvaly jsme jedno krásné 2. místo v agility . Potěšil mě zejména perfektní náběh do slalomu a luxusně vypracované zóny. Corušku jsem nechala doma, protože ani já ani ona jsme nebyly úplně ve formě. I ostatním se dařilo, Anežka s Mákem 1. v jumpu, Pavla s Tequilkou 2., Lukáš s Rastym také 1., a Zuzka s Corry doběhla parkur bez chyby. Zvláštní případ je Bria, která se skvěle popasovala s halou, spoustou lidí a nástrahami trati, běžela relativně svižně a hlavně s chutí, jen áčko v jumpingu nemohla vynechat, čímž se odsunula na 7. místo z 13 startujících. Je to pusinka . Sesmolila jsem taky reportáž ze závodů.
♦♦♦
24.1. Vyrazila jsem si na agilitní intenzivku před závody - začalo mrznout a na trávě se běhá opravdu špatně. V haličce - bývalém kravíně (byla pro Kety hodně malá, po jednom ze skoků se Ketuš odrážela od stěny, jako na klopené zatáčce, hlavně tam lítala od stěny ke stěně, než zjistila, že se prostě na šířku 12 metrů pořádně nerozběhne) byl povrch trochu hrbolatý, nicméně suchý a neklouzavý. Katka Lerlová v duchu pozitivní motivace (psovodů) nás všechny chválila a chválila, až jsem si skoro začala myslet, že jsme dobrý. Nicméně Kety zvládla zaběhnout všechny slalomy, dokonce s náběhy, a pár riskantních otoček a jiných kousků nám skvěle vyšlo. V poslední "kolečkové" sekvenci jsme dokonce uspěly hned napoprvé bez ztráty kytičky, takže jsem si vcelku zvedla sebevědomí. Kety je šikovná převelice, jen já jí to trošku kazím.
♦♦♦
21.1. Báječný rychlotrénink záchranařiny, Kety se velmi snažila, jen v rámci závěrečné jednoduché odbíhačky polítala půl terénu, poněvadž trošku nedávala pozor a nemá správný odhad vzdálenosti. No, aspoň se proběhla. Prvního figuranta našla po 20 vteřinách, potom hledala poctivě asi 7 minut druhého, s pekelným nasazením a obrovskou chutí. Závěr měl být taky rychlý, tak byl 2minutový :D
Sestřihané video Kety a Cory .
♦♦♦
2.1. Včera jsme se vrátili ze senzační oslavy Silvestra v Červené Řečici,
samozřejmě se záchranáři, tentokrát napůl s KZJ, částí našich pražských kolegů a části Psí školy Cituška. Skoro 5 dní bylo naplněno trénováním poslušnosti a sutin, m.j. také na místním zámku, prohlídkou zámku, závodem, kulečníkem, ping-pongem, hraním s GPS a spoustou her, kravinek a zábavy. Pojmy, jako povodeň, průtrž mračen, mozková kůra, vrbičky a mnoho jiných zůstanou dlouho v našich hlavách a budou vyvolávat úsměv na rtech. Po dlouhé době báječná oslava bez dělobuchů, střílení, ohňostrojů a úzkostlivého hlídání psů, ze které budeme čerpat úsměv a dobrou náladu snad po celý rok.
♦♦♦
1.1. Naše smečka se opět maličko rozšířila - o malé
nalezené koťátko. Zrzečka je neuvěřitelně bezprostřední kočička, která (jakoby věděla, kdo u nás spolurozhoduje o počtu a složení zvířat) se soustavně povaluje po Pepovi a mazlí se sním, taky s pejsky vychází výborně - chodí si lehat na Ketuš, která je z toho trošku konsternovaná - natolik, že úplně zapomíná, že je vlastně lovecký teriér
♦♦♦
Hodně štěstí, zdraví a lásky do nového roku
A rekapitulace uplynulého roku
na lednových neoficiálních agizávodech jsem s Kety obsadila 9. a 2. místo, bylo to moc milé poběháníčko
Březen byl dost smutný, krátce po sobě nás po úrazu opustila Cherrinka a Tygr
na podzim nepřežil střet s autem Čertík a Šao se od nás odstěhovala neznámo kam
Kety oslavila své 2. narozeniny, kterých se dožila ve zdraví a v plné síle
zvládly jsme spolu složit zkoušky BH, ZZZ a ZOP
Taky jsme společně absolvovaly bandu zdravotních testů, všechny s dobrými výsledky, a vybrali jsme Ketušce ženicha
Pepa s Ejsem složili zkoušky RH-E, ZZZ, BH a ZVV1
Coruška se těší relativně dobrému zdraví (v rámci možností) a škodí, kde může. S Vítkem byla na agi táboře ve Větřkovicích a moc se jim tam líbilo. Letos pojedou zas.
Shelbinka oslavila své 9. narozeniny hlavní a 4. vedlejší (ty slaví 21. prosince, kdy k nám přišla coby vánoční dáreček)
naše řady rozšířily 2 nové kočičky - koťata Sandy a Tom
Vítek se opět zúčastnil závodů v yoyování. Tentokrát se mu v hlavní soutěži nedařilo, nicméně v doplňkových vyhrál celkem 6 nových yoyí
♦♦♦