CHS REALGAR

Závod měl být pojatý spíš jako sranda, ale trochu se to zvrtlo, takže z toho byl nakonec docela dost těžký speciál, nicméně Cora předvedla na to, co umí (nebo spíš neumí) excelentní výkon. Přemluvila jsem ji, aby do terénu vůbec vlezla a pak tam taky i hledala a co našla, skvěle označila, takže jsem spokojená.

Zaruška byla pejsek velmi vnímavý, ráda se učila nové věci (podstatně raději, než opakovala ty, co už uměla, ale to měly patrně na svědomí výcvikové metody předchozích majitelů). Její zápal pro práci byl obdivuhodný a styl práce vysoce svérázný. Někdy jsem se dost nasmála, jindy jsem byla zoufalá.

Corču bych za normálních okolností na žádnou, tím méně světovou výstavu nehlásila, ale zase když je 70 km od nás a stejně tam pojedeme... Nakonec velmi dobrá ze světovky je taky pěkný výsledek, tak proč ne? Takže jsem ji přihlásila, a když už, tak na oba dny.

Jak jsem říkala, v neděli vynecháme... Ale motivace byla docela silná a Martina do mě hučela, jak do nemocného koně, že se podíváme na agility a ring a když se příhodně dostaneme ke kruhu, vystavíme i psy... Tak jsme tedy jeli znova.

O tom, kterak člověk může přijít ke psovi a jak se vám pes dokáže vecpat do života, když hodně chce